České stavovské povstání

• 1611 – generální sněm českých zemí (zástupci všech českých zemí), jednal o nástupu Matyáše na trůn, část stavů Matyáše zvolila a část ho přijala za krále, stavy předložily Matyášovi seznam požadavků, Matyáš slíbil požadavky projednat na příštím sněmu - Matyáš svolání sněmu několik let oddaloval i za cenu toho, že z českých zemí několik let nedostával žádné daně
• 1612 – aby měl od českých stavů klid – přesídlil z Prahy do Vídně, tady ho zastupovali místodržitelé
• za Matyášovy vlády posilují pozice čeští katolíci, významný představitel českých katolíků byl Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, těmto katolíkům se začíná říkat španělská strana (díky tomu že sem přichází hodně Španělů, hlavně jezuitů a Habsburkové pocházejí ze Španělska) - posilování katolíků – roste nespokojenost nekatolíků - proti Matyášovi se formuje opozice v Čechách i v Uhrách – významný představitel byl Gábor Bethlen – hlavní vůdce uherské opozice, Sedmihradský kníže
• 1615 – generální sněm českých zemí – opozice nebyla jednotná ve svých požadavcích, na jednání sněmu se dostala do izolace, na jednání sněmů schválil sněm daně na pět let dopředu (neví se, proč tomu tak bylo), čímž Habsburkové posílili své pozice
• 1617 – Rakouská a španělská větev Habsburků podepsaly tzv. Oňatovu smlouvu – podstatou je to, že španělští Habsburkové se vzdali nástupnictví ve střední Evropě v prospěch Štýrských Habsburků
• Matyáš porušil svůj slib, že za svého života neurčí nástupce na český trůn – neměl potomky, nutil české stavy, aby uznali za nástupce Ferdinanda Štýrského – pod sliby a pohrůžkami se mu to podařilo, nekatolická opozice zůstala v izolaci
• české stavy si vynutily na Ferdinandovi slib dodržování náboženských svobod a respektování stavovských výsad – slíbil, ale v praxi byla náboženská svoboda porušována (např. v Broumově byl uzavřen kostel německých protestantů, v Hrobě u Duchcova byl protestantský kostel dokonce zbořen), proti tomu se ostře postavil sbor defensorů
• březen 1618 se v Karolínu (v Praze) konal sjezd protestantských stavů, byla přijata rezoluce proti porušování náboženské svobody – rezoluce byla doručena místodržitelům – místodržitelství ji odmítlo přijmout, proto byla odeslána Matyášovi přímo do Vídně.
• Matyáš – v rozporu se zákonem sjezd zakázal, ten ale pokračoval i přes jeho zákaz, vůdce opozice Jindřich Matyáš Thurn vyzval k radikální akci proti Matyášovi – nastala 23. května 1618 – radikálové vtrhli na místodržitelství a po krátkém improvizovaném soudu provedli defenestraci místodržících (pod okny byla skládka, která jim zachránila život) – Jaroslav Bořita z Martinic, Vilém Slavata – místodržitelé, proti vyhozením z oken protestoval jejich písař Filip Fabricius – vyhodili ho také
Polyxena z Pernštejna jim poskytla ochranu ve svém nedalekém paláci
• opozic zvolila vládu třiceti direktorů – každý stav měl po deseti zástupcích, v čele povstalecké vlády stál Václav Vilém z Roupova
• povstalci vyhlásili zemskou hotovost, měli ale finanční potíže, protože nikomu se nechtělo obětovat osobní majetek ve prospěch armády, zahájili protizákonnou konfiskaci majetku stoupenců Habsburků
• v povstání byly zpočátku aktivní hlavně stavy z Čech, a ostatní české země vyčkávaly