Při osídlování Indie Árji zde vznikly dvě základní varny (společenské vrstvy- neboli kasty).

Byli to Árjové (vznešení) a Šúdrové (členové podrobených kmenů, zůstatek původního obyvatelstva). Árjská kasta se zanedlouho ještě rozdělila na brahmány (kněze), kšatrije (vládce) a vaišje (obchodníky). První zmínky o kastách se objevují už ve védách. V 1.století

byl vydán tzv. Mannův zákoník, kde jsou formovány povinnosti jednotlivých varn.

Mají právo učit se védy a potom je vyučovat. Kasta zahrnuje učitele a rádce, bráhmani mají v Indické společnosti nejvyšší postavení, jelikož jsou považováni za prostředníky mezi bohy a lidmi.

Kšatriové byla vrstva vládců, ti se védy směli učit, ale nesměli je vyučovat. Jejich hlavní povinností bylo ochraňovat zemi a lid.

Vrstva kupců byla potenciálním vlastníkem velkých majetků a ekonomické moci Obchodníci měli na starost obchod, řemesla a obdělávání půdy. Dle zákoníku se mohli i oni učit védám, ale nemohli jim stejně jako vládcové vyučovat.

Šúdrové byli nejnižší kastou a nemohli si hromadit majetek. Jejich povinností bylo sloužit ostatním třídám, zejména bráhmanům.

Nebyla to přímo kasta, ale skupina obyvatel stojících stranou společnosti. jelikož porušovali základní pravidla (pracovali s kůžemi zvířat as mrtvolami).

Z kast vznikaly během staletí stovky dalších podkast. Společenské postavení tedy závisí hlavně na kastě. Obecně platí, že lidé mohou uzavírat sňatek pouze v rámci kasty nebo dokonce podkasty. Lidé z vyšší varny také nesmí pozřít jídlo, které připravil člen nižší varny. To by se jednalo o rituální znečištění. Kastovní systém má v Indii složitá pravidla a již od roku 1950 se vláda snaží toto společenské uspořádání odstranit. Systém má však zaběhnutý řád a tak i nadále přežívá.

Až do konce první poloviny minulého století bylo postavení žen ve společnosti značně nerovnoprávné, v podstatě se nepodílely na veřejném životě. Ženy zůstávaly v domácnosti, staraly se o děti a věnovaly se domácím pracím. Přístup ke vzdělání byl pro ně značně omezen. Zlepšení této situace nastalo až v období vlivu Mahátmy Gándhího, kdy jeho dcera dosáhla značného vzdělání a stala ministerskou předsedkyní. To otevřelo ženám nové možnosti a mohly se uplatnit jejich emancipační snahy zejména ve větších městech. Ve venkovských oblastech zůstával dřívější stav zachován.

Není možné se nezmínit také o dřívějších zvycích upalování vdov významných členů indické společnosti. Pokud zemřel nějaký rádža či jiný významný činitel, jeho manželka byla spálena s ním. Tento zvyk se pokusili odstranit angličané v době své nadvlády, ale v některých oblastech trval až do 20.století. V dnešní době se v Indii rozmáhá stále více emancipačních hnutí bojujících za zrovnoprávnění žen odstartovaných Indirou Gándhiovou.

Hinduismus dnes vyznávají v Indii asi 4/5 obyvatelstva a je hlavním indickým náboženstvím téměř 2000 let. Pomocí systému kast uspořádal hinduismus hospodářský i sociální život ve společnosti i době nadvlády muslimských Mughalů i v době kolonizace Británií. Hinduismus inspiroval mnohá malířská, sochařská, architektonická a literární díla a to nejen v Indii,ale i v Thajsku, Kambodži, Jávě a na Bali. I přes vliv západu zůstává odolnost hinduismu v Indii neotřesena.