Základní principy hinduismu jsou obsaženy v náboženských spisech tzv.védách. Ty s sebou přinesli indoevropští přistěhovalci, kteří vnikali do Indie přes Íránskou vysočinu kolem roku 1000př.Kr. Nejstarší z nich vznikly mezi lety 1500-1000 př.Kristem. Uctívaly hierarchicky seřazené bohy, zosobňující různé přírodní síly. Jedná se tedy o polyteismus, který je příbuzný náboženství většiny ostatních indoevropských národů. Védy spolu s dalšími texty-tzv.epopejemi (vznikali od roku 700 př.Kr.) vyprávějí o životě bohů, o vzniku světa a učí stoupence motlitbám.

Nejvýznamnější byli 4 védy, ke kterým byli připojeny výklady o smyslu oběti-bráhmany (např. ritus- obětování koně nebo obětování bohu ohně). Od tohoto slova také pochází označení bráhmani-což byli obětní kněží, kteří védy vykládali. Začal se tedy měnit charakter védského náboženství a vznikali otázky na původ vesmíru. Tak vznikly dva nové pojmy - bráhma a átman. Podrobně jsou tyto otázky rozebírány v upanišádách, textech vznikajících ve védských školách kolem roku 1000 př.Kr.

Slovo brahma znamená nejvyšší duch a je základním principem hinduismu. Znamená prazáklad kosmu neboli věčné, neměnné a trvalé bytí ve vesmíru. Brahma je pravda, nekonečno, poznání a radostno, ale zároveň nelze popsat, protože takový popis by znamenal omezení, což je v bráhmanismu, jako nekonečnu nemožné.

Átman je nejskrytější část každého člověka nebo živé bytosti. Označuje se také jako skryté já nebo lidská duše.

Podkladem je teorie nesmrtelnosti lidské duše. Každý Átman (duše) prochází svou poutí, tzv. Karmanovým zákonem. Každá duše prochází koloběhem- zrození a reinkarnací. Karma označuje systém příčin, následků a důsledků lidského konání- znamená to tedy, že bytosti se svým jednáním dočkají buď zásluhy nebo viny. Tyto skutky, ať jsou dobré nebo špatné se navzájem neruší. Podle poměru viny a zásluhy je stanovena kvalita další existence bytosti, kdy bude átmán (duše) pokračovat ve své pouti do dalších forem bytí.

K tomu aby člověk dosáhl vysvobození (Mókša) je třeba projít čtyřmi cestami. Aby člověk prošel prvním bodem- Cestou činů, musí svědomitě plnit své povinnosti jako studium dobrých skutků a to ne ze strachu, že přijde trest nebo z naděje na odměnu. Je to čistě cesta nevypočítavého a nesobeckého jednání. Druhá je Cesta poznání, kdy člověk nabude moudrosti, která zničí jeho minulou karmu. Třetí je Cesta psychofyzických cvičení při níž je nutné osvojit si svaté texty a věnovat se meditacím v podobě jógy. Čtvrtá a poslední je Cesta poznání lásky, kdy si musí člověk vypěstovat oddanost k bohu.

Dle Karmanového zákona prochází duše věčným kruhem zrození a reinkarnace. I z tohoto kruhu však lze dosáhnout vysvobození. Nejprve však musí projít čtyřmi cestami a dosáhnout nejvyšší hodnoty poznání. Po této zkoušce pozná člověk své ,,vlastní skryté já,, a získá vhled do své nesmrtelnosti.

Hinduismus je náboženství polyteistické. Najdeme zde tisíce bohů, z nichž všichni představují jedinou bytost nade vším a všude. Nejprve, v době napsání véd byl jedním z hlavních bohů Indra, bůh nebes. Poté nabyli na větší důležitosti Brahma, Višnu a Šiva.

Brahma znamená něco nepopsatelného, nekonečného . Brahma stvořil svět, má čtyři obličeje a čtyři paže. Díky tomu také může všude zasahovat. Brahma se zcela vymyká lidskému chápání, také proto má různé podoby, aby se stal pro lidi dosažitelným. Tyto formy jsou Niguna (Brahma bez personifikace) a Saguna (Brahma s přívlastky), což je forma, kdy se může personifikovat do různých bohů. Ti jsou pak avatáry Brahmy, nejvyššího pána. Nejvíce uctívané avatáry jsou bohové Višnu, Šiva nebo bohyně Déví. Další oblíbení Ganéša, Kartikéja a Hanumán.

1. Višnu (bůh ,,dobroty")

2. Šiva (bůh ,,milostivý")

3. Déví (Amba-Matička)

4. Ganéša (syn Párvatí, sloní hlava)

5. Karttikéja (Šivův syn, Muruhan)

6. Hanumán (božský uctívač Rámy, opice)

Višnu uchovává svět, má několik atributů-jako kotouč (symbolizuje boží energii), kyj ( symbolizuje sílu), mušle (symbolizuje plodnost a bohatství).

Byl uctíván Árji již kolem roku 1000 jako solární bůh, přičemž jeho 3 kroky odpovídaly: zemi, ovzduší a nebi. Později (asi 500 př.Kr) však nabyl na významu, začalo se na něj hledět jako na boha, který na sebe bere opakovaně zrození, aby pomáhal lidem a řešil jejich problémy a krize. Je chápán jako udržovatel světa a světového řádu i jako všepronikající božský princip. Višnu je tedy bůh dobroty. Často je zpodobňován jako čtyřruký mladík s vysokou korunou na hlavě. Hinduisté věří, že doposud měl 9 inkarnací (avatárů)

1. Matsja (ryba)

2. Kúrma (želva)

3. Varáha (kanec)

4. Narasinha (lev-muž)

5. Vámana (trpaslík)

6. Parašumána

7. Ráma

8. Balaráma (Kršna)

9. Kršna (Budha)

Poslední desátá inkarnace Kalkin (jezdec na bílém koni) má přijít až na konci současného věku.

O Kršnovi se vypráví v Gítě, jedné z částí eposu Mahábhárata. Kršna je jedním z Višnuových vtělení, ale nad ostatními má určitou nadřazenost. Postupně se stal středem kultu vyznávajícího lásku a oddanost jeho božské osobě . Předmětem uctívání se stal celý jeho život. Neposedné dětství→ romantické mládí (milostné hry s pastýřkami)→hrdinské činy popsané v Mahábháratě.

O jeho životě vypráví druhý slavný epos- Ramajána. Ráma ztělesňuje sílu, odvahu, ctnost, spravedlnost a ideální vládu Je považován za projev absolutního božství. Jeho manželka Síta je také považována za vzor ctnosti.

Šiva je dalším z nejvýznamnějších bohů hinduismu. Je zároveň jednou z nejrozporuplnějších postav. Čímkoli Šiva je, je zároveň i toho opakem. Objevuje se buď jako cudný bůh askeze- velký jogín, s trojzubcem (symbol askeze), se třetím okem na čele ( symbol transcendentálního poznání) a s měsíčním srpkem ve vlasech nebo jako symbol sexuální a plodivé energie ( kterou neuplatňoval pouze se svou manželkou Párvatí a tak byl proklet- začal být proto uctíván v podobě falického symbolu-lingamu). Spolu s Brahmou a Višnuem je začleněn do trojice nejvyššího božstva hinduismu a je chápán jako jednota mužského a ženského principu. Je mu dáváno spousta atributů- jako ničitel, bůh zániku a je často zobrazován v hrůzostrašných scenériích obklopen lebkami. Přesto je na něho pohlíženo jako na milosrdného, milostivého a milujícího. Často zobrazován se čtyřma rukama, jak tančí v ohnivém kruhu.

Tato bohyně má také mnoho podob. Někdy se objevuje jako Párvatí, (Šivova manželka) jindy je se objevuje jako Lakšmí (manželka Višnuova), často se jí také říká Amba (Ambika), což znamená Matička.