Anton Pavlovič Čechov

·  1860 – 1904

·  nejdůležitější spisovatel 80., 90. let 19. stol. a poč. 20. stol

·  syn obchodníka se smíšeným zbožím, otec nakonec přišel na mizinu, jeho otec měl sice umělecké skoly, ale ke svým blízkým se choval autoritativně, až hrubě

·  na gymnáziu příliš dobře neprospíval – dvakrát popradl, přesto se však dostal na studia medicíny do Moskvy, kam se jeho rodina po otcově smrti přestěhovala

·  zároveň při studiu psal drobné povídky, z honorářů za ně přispíval na živobytí rodiny

·  medicínu sice dostudoval, praxi však provozoval jenom příležitostně – jen v době epidemii chudým

·  psal humoristické příběhy a žertovné miniatury – napsal jich asi kolem 600, podepisoval je pseudonymy, nejčastěji Antoša Čechonte, „Kniha stížností“ – pojatá jako prostý soupis záznamů učiněných v malé železničářské stanici

·  k nejznmějším prózám tohoto období patří příběhy, v nichž píše o ubohosti ruských úředníků – resp. představitelů státní moci, „Úředníkova smrt“ – hlavní hrdinou je člověk, který v divadle náhodně kýchne, poprská pleš generálovi a ze strachu z následků umře, „Chameleon“ – policejní dozorce své rozhodnutí mění podle toho, koho by se jím mohl dotknout

·  kromě humorných próz psal vážné divadelní hry, ve svých 21 letech napsal obsáhlý dramatický text „Darebák Platonov“ – kvůli množství vedlejších motivů je obtížně scénicky realizovatelný, je možno ho označit za knižní drama, titulní list se nezachoval, přejímáme název českého překladatele Ivana Wernische, ústředním hrdinou je 27 letý nedostudovaný učitel, ženatý bez lásky, stále nespokojený, provokuje svými názory a chováním; autor si už v počátcích své tvorby přál vytvořit velké dílo, v němž by ztvárnil rzervaný svět své generace, Platonov však nadlouho zůstal v „šuplíkuL a teprve mnoho let po autorově smrti si získal obdiv klasiků moderního divadla

·  koncem 80. let psal Čechov pro divadlo texty, které měly charakter humoresky či komické aktovky – „Námluvy“, „Medvěd“

·  Čechov byl také vynikajícím znalcem dětské psychiky, což se projevuje v řadě jeho próz, nejznámější příběhy s dětskými hrdiny – „Vaňka“ – naivní malý úředník, který sní o návratu k dědečkovi na vesnici, „Spát, jen spát“ – dospívající dívka, vyčerpaná otrockou službou v psychickém zkratu zabije dítě svých pánů; - obě prózy mají tragický nádech

·  na přelomu 80. a 90. let, v době osobní i tvůrčí krize podnikl Čechov cestu na Dálný východ – přes Sibiř doputoval na Sachalin, ostrov trestanců – poznatky o fungování vězeňského systému ztvárnil ve strhující knižní reportáži „Ostrov Sachalin“ – podal zde svědectví o životě trestanecké kolonie

·  postupně se stupňují jeho zdravotní problémy – od studia trpěl tuberkulózou – přimělo Čechova, aby hledal příznivější klima, usadil se na ruském venkove, zároveň ale dlouhodobě pobýval v západní Evropě

·  koncem 80. a 90. let psal také psychologické povídky a novely, novela „Step“ – v ní nahlíží na skutečnost očima dítěte – tento postup využil vícekrát

·  alegorické příběhy „Nudná historie“, „Pavilon č. 6“ – hrdina se snaží o proměnu psychitrické léčebny, ale nakonec, hlavně vinou svého okolí, umírá ze jejími zdmi

·  jedno z jeho nejlepších psychologických děl je „Dáma s psíčkem“ – milostný příběh záletného muže a nešťastně provdané mladé ženy, jejich náhodný flirt přerůstá v hluboký citový vztah

·  poslední roky Čechovova života jsou označovány především za „divadelní léta“, autor vytvořil díla, která se po Ibsenovi stala mezníkem ve vývoji světové dramaturgie, dramata „Racek“, „Strýček Váňa“, „Tři sestry“, „Višňový sad“, k úspěchu Čechovových her přispělo i jejich novátorské ztvárnění v Moskevském uměleckém divadle; je paradoxní, že samotný autor nebyl těmito inscenacemi režiséra Stanislavského nadšen, neboť příliš zdůrazňovaly lyrizující, impresionistické prvky jeho děl

·  umírá v německých lázních Badenweiler