Fjodor Michajlovič Dostojevskij

·  1821 – 1881

·  druhý velikán ruské literatury

·  napůl filosof

·  chmurná atmosféra většiny jeho děl má své kořeny v jeho dětství, stráveného v jednom křídle moskevské Mariinské nemocnice pro chudé, kde jeho otec působil jako vojenský lékař, otec zároveň vlastnil menší usedlost, se svými rolníky zacházel tak krutě, že ti se na něj domluvili a zavraždili ho

·  zakladatel existencialismu – člověk si uvědomuje, že jeho existence není samozřejmá, saží se přijít na to, jak žít; v tvorbě se zamýšlel nad smyslem života

·  prohrával peníze – vášnivý hráč - závislost

·  Dostojevskij vystudoval vojenské tehcnické učiliště a začal pracovat v armádní stavební kanceláři, více ho však přitahovala literatura

·  1844 vznikl první jeho román, v dopisech zaznamenaný příběh „Chudí lidé“

·  byl zatčen carskou policií, uvězněn v Petropaslovské věznici, protože spolupracoval s kroužkem křesťansky orientovaných utopických socialistů, a odsouzen k trestu smrti zastřelením, poprava se konala na Semjonovské plání v Petrohradu, v jejím průběhu se ukázalo, že to všechno byla promyšlená akce carských úřadů, jejímž cílem bylo nalomit psychiku odpůrců režimu, Dostojevskému byla udělena milost, byl však odsouzen ke 4 letem nucených prací a poté k vojenské službě na Sibiři v hodnosti vojína; petrašovci – v této skupině byl, skupina, která plánovala zabít cara, musel strávit život na Sibiři

·  trauma, které v průběhu fingované popravy zažil a které později vylíčil v románu „Idiot“, těžce poznamenalo jeho zdraví – zhoršila se mu epilepsie, kterou trpěl a přidali se další nervové potíže

·  jeden čas působil také jako vyhovatel v carské rodině, vláda mu však nikdy nedůvěřovala a raději ho nechala pod policejním dohledem

·  roku 1861 skončilo jeho vyhnanství na Sibiř, vrátil se do Petrohradu – sem byla také situována řada jeho vrcholných románů a dalších děl

·  mezi prvními vyniká umělecky patrně nejzralejší román „Zločin a trest“ – 1866, děj se odehrává v Petrohradu, v jeho zapadlých zákoutích, kde živoří lidé tísnění nedostatkem peněz a bez nadějné perspektivy do budoucna, mezi nimi se pohybuje také student práv Rodion Raskolnikov, hloubavá povaha a podmínky, v nichž je nucen žít, nedostatek peněz a vědomí, že sestra se kvůli němu chce obětovat a uzavřit sňatek s nemilovaným člověkem, ho dovedou k úmyslu zbavit se vraždou lichvářky dluhů, zmocnit se jejích peněz, a tak vyřešit situaci, v níž se ocitl, to nakonec udělá, zavraždí i její sestru, která se náhodou icitla na místě činu, zmocní se majetku a zmizí, shodou šťastných náhod zůstane jeho počínání nevypátráno, Raskolnikov však záhy zjistí, že se v něčem musel zmýlit, že se někde stala chyba, uskutečnění plánu nepřineslo ten efekt, který od něho očekával, pochybuje o svých kvalitách, strádá svou osamoceností a nemožností svěřit se komukoli s tím, co se v něm děje, toto strádání mu pomůže překonat až Soňa Marmeladová, hodná dívka, která prodává své tělo, aby její matka a sourozenci nemuseli trpět hladem, Raskolnikov ji poví, čeho se dopustil, a na její naléhání se k činu přizná, je odsouzen do vězení na Sibiř, s ním odjíždí i Soňa, teprve její láska ukáže Raskolnikovi cestu k lidem, dovede ho k poznání, že skutečným zločinem, kterého se dopustil, byla pýcha, přesvědčení, že je lepší než ostatní lidé a skutečným trestem vzdálenost od lidí, poznal, že teprve pokora a láska dávají životu skutečný smysl

·  stejně jako Tolstoj se i Dostojevskij domnívá, že předpokladem k odstranění společenských neduhů je vnitřní původ každého člověka, podle jeho názoru jsou hlavním zdrojem společenského zla nikoli společenské podmínky, nýbrž pýcha a sobectví jedince; tyto sklony si uvědomil tak jasně proto, že žil v době, která přála dravému podnikání, viděl ji však také u konitrilistů? – revolucionářů přesvědčujícím o tom, že ve jménu pokroku mohou volně manipulovat s lidmi

·  po návratu ze Sibiře vznikají jeho „Zápisky z mrtvého domu“

·  „Bílé noci“, „Dvojník“  - počáteční tvorba

·  1868 – román „Idiot“ – mladý kníže Lev Myškin, hodný, ale nejivní, snažíse pomáhat lidem, ale lidi ho zneužívají, ženy si s ním zahrávají, postižený epilepsijí prožije po návratu ze sanatoria tak podivuhodné příhody, že znovu upadne do své duševní nemoci, lidé, které nemohou pochopit jeho dobrotu ho označují za idiota, ikdyž je v něm tolik duševní krásy a ušlechtilosti; řeší problémy Radožina a jeho ženy Nastajsi Filipovny, kterou zabije – to Myškina vrátí zpět do sanatoria

·  rozsáhlý román „Běsové“ = „Běsi“ – částečně navazuje na Turgeněvovy „Otci a děti“, je myšlenkově hlubší, ale zároveň i jednostranější v osdouzení radikálních revolučních hnutí, skutečný příběh revolucionáře Něčajeva, který připravoval povstání a dal zavraždit studenta Ivanova, protože neuposlechl jeho příkazu

·  povídky s oblibou začleňoval do spíše publicisticky pojatého „Deník spisovatele za rok 1880“

·  poslední román „Bratři Karamazové“ – líčí osudy rodiny Karamazových, otce Fedora a jeho 4 synů, největší a nejfilozofičtější jeho román, snaží se podat nejvíce vyčerpávající odpověď na otázku žití, ale opověď v podstatě nedá – román je nedokončen – zřejmě úmyslně; odehrává se na ruském venkově, kde je statkář Kramazov – muž podlý, opilí, hrubý a vulgární, čerpá jen z toho, že má majetek, nikdo ho nemá rád, zneužívá mladičkou dívku, má syny – Dimitrij – emocionální, neustále se s tátou hádá, nelíbí se mu zacházení otce s dívkou, Ivan – nejvzdělanější, chladnokrevý, myslí si, že je nadčlověk, Aljoša – chce dobro, hodně studuje, v závěru odchází do kláštera a bere na sebe vinu celé rodiny, také odporuje odci, ale spíš se za něj modlí, 1 nevlastní bratr – Smerďjakov – měl ho se služkou, nehezký, mentálně poškozený, Ivan mu přednáší svoje filozofii, Smer. ho poslouchá a nakonec Karamazova zabije, díky Ivanovým řečem    - nastane vyšetřování, hledají otcovraha – hledají mezi bratry, Dimitrij se z toho emocionálně zhroutí a je odsouzen, u soudu se vůbec nehájil, ikdyž to neudělal, Smerďjakov se Ivanovi svěří, a Ivanovi to dochází – dochází mu hrůzá věc, že je okolí nebezpečný, že je intrikán, docházímu, že vina je jeho a ne Smerďjakova, Ivan z toho zešílí, nestihne Dimitrije zachránit, který je na několik let odsouzen na Sibiř; řeší otázky – vina a trest, víra v boha, říká, že musíme věřit v dobro a naději, je zde důležitý vnitřní monolog potav, tento román popudil pravoslavnou církev – kritizoval zde církev -  „Legenda o velkém Inkvizitorovi“ – zamýšlí se nad tím, kdyby žil Ježíš Kristus v jeho době, moná by zkončil jako kacíř

·  „Nietzsche: Teorie nadčlověka“ – rozhoduje, ovládá ostatní, nemá svědomí ani soucit, opovrhuje slabými