< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka > Homér: OdyseaVictor Hugo: BídníciČtenářský deník

Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky

Doba děje: zima 1945

Postavy:

Miloš Hrma: 22-iletý mladík, kterému do všedního života zasahuje válka, miluje volná prostranství a je si velmi nejistý se svou první láskou Mášou
Ladislav Hubička: výpravčí, který má velkou slabost pro ženy, netají se tím a často si s nimi užívá
přednosta: filtruje svůj vztek vyřváváním do světa popřípadě řvaním na svou ženu přednostku, která ho ale umí dobře odpálkovat, chová holubi a doufá ve své povýšení

Obsah díla:

Příběh, jenž nám vypráví dvaadvacetiletý Elév Miloš Hrma, se odehrává v roce 1945 v zimních měsících na nádraží, kde pracuje. Nejradši měl volná prostranství, přírodu, mezi baráky mu připadalo, že je všemi sledovaný, že všichni vidí jeho minulost. V průběhu příběhu se dozvídáme, že si podřezal žíly kvůli své první lásce konduktorce Máše, protože když přišlo na řadu jejich první milování, jako chlap selhal. Podřezal se ve vaně, odkud ho zachránil zedník od naproti. Po třech měsících nastupuje zpět do práce, kde se zaškoluje na výpravčího.

Na nádraží dále pracuje pan přednosta, který miloval své holubi, a výpravčí Ladislav Hubička, který má slabost pro ženy a rozděloval je do dvou kategorií ceckounek – žena s vyvinutým poprsím a prdeláč – žena s vyvinutým pozadím.

Během služby se baví s panem přednostou a ten si stěžuje, jak mu Hubička v kanceláři roztrhl kanape při sexu se Zdeničkou, jak jí otiskl na zadek razítka, jak to maminka zjistila a byla si stěžovat a teď to budou muset řešit. Přes tuto stanici jezdil ostře sledovaný transport, který se jednoho dne zpozdil. Miloše tak zajali esesáci a vypadalo to, že ho zastřelí. Nakonec zjistili, že to nebyla jeho chyba a pustili ho.

Hubičkův incident se Zdeničkou se tak proslavil, že vlaky ve stanici zastavovali pod záminkou dělání páry, zmiňují se o partyzánské činnosti. Jednoho dne je navštíví velmi přísný dopravní šéf pan Slušný kvůli Hubičkově incidentu, který je všechny seřve a vypadá to, že povýšení přednosty na inspektora je v ohrožení, zrovna se totiž staral při své práci o holuby a měl kalhoty od jejich trusu.

Probíhá soud se slečnou Zdeničku u kterého je i rada Zednicek, který sympatizuje s nacismem, a ukáže se, že vše bylo dobrovolné a Hubička je mezi všemi oblíbený, protože to co udělal chtěl nejspíš udělat každý z těch mužů, ale nikdo na to neměl odvahu. Projíždějící vlaky jsou plné hrůzy – lazaretní vlaky, které odjíždějí z front či vlaky s týranými zvířaty.

Miloš ze znovu potká s Mášou a domluví se, že se uvidí za dva dny. Miloš se ovšem znovu obává, aby neselhal.´Proto jde za paní přednostkou, jestli by ho nezaškolila, ta odmítne a ujistí ho, že to všechno zvládne.

Ten den v noci vojenský transportér z Třebíče bude projíždět jejich stanicí a jejich úsek je ideální pro jeho vyhození do vzduchu, aspoň se tak rozhodne Hubička a Miloš mu pomůže. Hubička je nervózní a čeká na nějakou zprávu. Po nějaké době přijde Tyrolačka Viktorie s poselstvím pro Hubičku (výbušnina), přičemž se Miloš od ní nechá sexuálně zaškolit. Během jejich milování dojde k bombardování Drážďan.

Přijede vlak od Drážďan, vystupují z něj lidé v pruhovaném pyžamu (z koncentračního tábora) a zubožení Němci.

Miloš má jít s výbušninou odstřelit projíždějící vlak. Uvědomuje si, že už nelituje Němce jako dříve, možná kvůli tomu, jak přejeli jeho dědečka tankem, nebo po tom kolik viděl utrpení na zvířatech dovážených na frontu. Vyleze na návěstidlo, kde čeká na projíždějící vlak. V okamžiku, kdy do projíždějícího vlaku hodí výbušninu, ho ze zdola postřelí německý voják a prostřelí mu plíci. Miloš ho střelí do břicha. Trápícího se vojáka potom zabije střelbou do oka a také umírá na svou ránu, zatímco v dáli vybuchuje vlak. Při umírání si uvědomí, proč byl zachráněn při své sebevraždě, protože jeho život měl být obětován pro ušlechtilejší čin.

Úryvek z knihy:

A potom se ozvala detonace. A já, který jsem se ještě před chvílí těšil na ten pohled, ležel jsem vedle německého vojáka dál, natáhl jsem ruku a otevřel jeho tuhnoucí dlaň a dal jsem mu do ní ten zelený čtyřlístek, který přináší štěstí, zatímco z krajiny vyrůstal do nebe hřibovitý oblak, který neustále rostl o vyšší patra a vyšší kouřová mračna, slyšel jsem, jak tlak vzduchu proběhl krajinou a syčel a hvízdal o holé větve stromů a keřů, jak zatřásl v semaforu převodovými řetězy a opřel se o rameno a zatřásl jím, ale já jsem se kuckal a chrčela ze mne krev. Do poslední chvíle, než jsem začal ztrácet z dohledu sebe sama, držel jsem se s tím mrtvým za ruku, a pro jeho neslyšící uši jsem opakoval slova vlakvedoucího té rakety, která přivezla ty zbědované Němce od Drážďan: "Měli jste sedět doma, na prdeli..."

Znaky díla:

Tato novela je vyprávěna v ich-formě. Vyskytují se zde skoky z přítomnosti (chod na stanici) do minulosti (vzpomínání na podřezání se). Jsou zde německé dialogy. Syntax je složitá doplněna o zajímavá přirovnání, personifikace, synakdochu, metafory, inverze. Jazyk je bohatý s hovorovými až vulgárními výrazy (fešná, kujebácká).

Přidal: Nejka 07.02.2014
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 805
Zhlédnuto: 3507 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka > Homér: OdyseaVictor Hugo: BídníciČtenářský deník