Božena Němcová: Karla

Doba děje: 1. polovina 19. století

Místo děje: Čechy

Postavy:

Karla/Karel - syn vojáka, který zemřel na vojně a jeho ženy Markyty, ona ho vydává za dívku, aby ho vyhnula vojně, to se však prozradí, když se zamiluje do Hany
Hana - krásné děvče, do které se Karla/Karel zamiluje
Petr - syn rychtáře, má zájem o Karla, myslí si, že se jedná o dívku

Obsah díla:

Příběh vypráví o dětství chlapce jménem Karel. Jeho matka byla kdysi provdána za vojáka, který ale zemřel na vojně. Matka se bojí, aby její syn nemusel také na vojnu a tak nezemřel, proto vydává chlapce za dívku Karlu.

Markyta, matka Karly, se jednoho dne vrátí do rodné vsi s malou dceruškou. Muž jí zemřel v cizině na vojně. Lidé ve vsi si jí ještě pamatují, proto jí rádi pomohou. Je znovu přijata k rychtářům, kde již kdysi sloužila. Rychtář má jednu malou dceru, Hanu, se kterou si Karla od dětství hraje. Říkají jím spolčata, protože byly pořád spolu a i stejně se oblékaly.

Jak Karla rostla, byla silnější, než ostatní dívky, zastala více práce a nebála se ani práce mužské.

Barta, kmotr Karly, který přišel s Markytou z ciziny, učil chlapce execírce. Vždy však také bral na tuto hru Karlu, který byla největším hrdinou a nejvtipnější k učení. Její matce se to vůbec nelíbilo, ale nemohla nic dělat.

Petr, syn rychtářův, projevoval zájem o Karlu, ta o něho však nestála a byla raději Hanou.

Jednoho dne je ve vesničce slavnost. Karla se převlékne za chlapce. Tak lidi zjistí pravdu. Karel se raději prozradí, než aby nevyjevil svou lásku k Haně. Musí jít na vojnu a poté co se po čtyřech letech vrátí, se ožení s Hanou.

Úryvek z knihy:

Karla nebyla tak libná jako Hana, ale kdo se jednou dobře do její „počerné“ tváře podíval, tomu se jistě zalíbila. Postavu měla na svůj mladý věk velmi silnou, zdálo se, že bude mnohem vyšší i kostnatější, než matka. Sivé, černě obrvené oči a silné obočí i havraní vlas měla také po matce, ale po otci pěkně prohnutý nos, v bradě důlek, jenže veliká ústa. Přece ji ale viděli rádi, když se zasmála a plničká ústa bílých zubů ukázala. Mrštná byla, svižná jako mník a důvtipná ke vší práci, takže bylo jí třeba jen kouknutí a již věděla kudy do toho.

Jí bylo příst jako tkát, vařit jako prát. Uměla košili ušít i fěrtuch vyšít. Trávy nasekla srpem i kosou. Obratná byla při senoseči jako při žatvě a žádné děvče nevydrželo kleče tak dlouho žnout jako Karla. Orat a sít znala rovněž dobře jako Petr, ale on nedokázal po ní vyhoupnout se tak rychle na koně jako ona. Hana mohla ke kravám při dojení nejlepší mluvit, ony jí tak nestály, jako když si na ně Karla houkla. Zkrátka, byla statná dívka a Milotová často říkala, když ji při práci pozorovala: „Tuto sú Markytino živné ruce.“ Proti ani jí, ani Milotovi nebylo proti mysli, když zpozorovali, že Petr o ni stojí. Takové děvče lepší, než kus pole.

Znaky díla:

Povídka Karla ukazuje venkovskou společnost na západě Čech. Autorka upozorňuje na problematiku vojny, kdy mladí muži odchází od rodiny mnohdy i na deset let do ciziny.

Dílo je psáno spisovným jazykem, objevuje se tu domažlický dialekt. Syntax stejně jako u ostatních děl Boženy Němcové je složitá, rozvinutá souvětí, používání středníků a pomlček. Použití archaismů a historismů; přechodníky, inverze ve větách - sloveso na konci = projev germanismu. Chronologické vypravování v ER formě. Střídá se pásmo vypravěče s pásmem postav.

Autorka neukazuje pouze idylický obraz vesnice, jak je typické pro romantismus, ale upozorňuje na sociální rozdíly, neřesti venkovanů např. klepy.