Nikolaj Vasilijevič Gogol: Petrohradské povídky

Obsah díla:

Kniha je souborem šesti povídek. Všechny se odehrávají v Ruském Petrohradě. Autor zde vypráví příběhy lidí z města, některé z nich jsou ovšem neskutečné a absurdní (Nos, Plášť). Autor vypráví příběhy ze svého pohledu, ze subjektivního hlediska. Některé povídky nesou i satirický nádech (Nos, Kočár, Bláznovy zápisky). Hlavním námětem je obraz tehdejší ruské společnosti, obrací se k současnému životu, který popisuje hlavně ze sociálního hlediska. Některé povídky mají humorný nádech svou absurditou a jsou velmi zajímavé i svým popisem Petrohradu a jeho obyvatel. Jednotlivé povídky: Něvská třída, Bláznovy zápisky, Nos, Podobizna, Plášť, Kočár OBSAH - povídky Nos, Něvská třída Nos Dne 25.3. se ráno probudil petrohradský holičský mistr Ivan Jakovlevič. Místo kávy chtěl k snídani bochník chleba. Když ho rozkrojil, vytáhl z něho nos. Velmi se podivil a poznal že je to nos kolegiátního přísedícího Kovaleva, kterého holil vždy ve středu a v neděli. Ve stejnou chvíli se probudí i přísedící Kovalev a zjistí, že nemá nos. Nevěří tomu, ale když se podívá poněkolikáté vidí, že nos je skutečně pryč. Poleká se a chce to jít ohlásit. Když vyjde na ulici vidí svůj nos v převlečení za státního radu. Nos mu ale ujede. Zanedlouho mu nos přinese strážný. Přísedící Kovalev má ohromnou radost a chce si nos nasadit. Ten ovšem nedrží na svém místě. Zavolá si tedy doktora, ale ten mu řekne, že nos přidělat nejde. Kovalev je proto velmi nešťastný. Ani se kvůli tomu nechce oženit. Zanedlouho 7. dubna se Major Kovalev opět probudí a co nestalo, jeho nos je opět na svém místě. Kovalev: kolegitální přísedící, urážlivý, zděšen ztracením svého nosu, šťasten když ho má zpět, ješitný, Něvská třída Na začátku povídky je rozsáhlý popis petrohradské Něvské třídy, že se zde každý den prochází spousta lidí v různém oblečení a barvách. Příběh vypráví o dvou kamarádech malíři Piskarevovi a poručíku Pirogovovi. Piskarev najednou uvidí nádhernou dívku. Neustále na ni musí myslet a plánuje společnou budoucnost. Dozví se ovšem, že je prostitutka. Zděsí se, ale rozhodne se, že jí nabídne sňatek, Ona to ale odmítne a ještě se mu vysměje. On zjišťuje,že je jiná, než si ji vysnil a páchá sebevraždu. Jeho přítel Pirogov chodí za manželkou klempíře, ten když se to dozví tak Pirogova zbije. Na konci povídky je autorovo zamyšlení, že člověk nikdy nedostane to po čem touží nejvíce, ale to co nechce. Piskarev: chudý malíř, až sní o dívce kterou jednou spatřil, chce se s ní hned oženit i přesto, že ona je prostitutka, ona se mu vysměje-zklamání, zabije se

Úryvek z knihy:

Ani poručík Pirogov se nepřišel rozloučit s mrtvým tělem nešťastného přítele, jemuž za života projevoval velkou přízeň. Ostatně ani neměl kdy: byl zaujat mimořádnou záležitostí. Než, vraťme se k němu. - Nemám rád mrtvoly a nebožtíky, je mi vždy nepříjemné, když mi přejde přes cestu pohřební průvod , když vidím vojáky invalidu v dlouhém funebráckém plášti, jak levou rukou šňupe, protože v pravé musí držet pochodeň.