< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna KareninaLev Nikolajevič Tolstoj: Vláda tmyČtenářský deník

Lev Nikolajevič Tolstoj: Smrt Ivana Iljiče

Doba děje: 2. polovina 19. století

Místo děje: Rusko

Obsah díla:

Novela retrospektivně rozpráví o smrti Ivana Iljiče. Nejprve se o jeho skonu dozvídají kolegové ze soudního dvora. Jejich smutek je přetvářkou od začátku do konce, soustředí se spíše na vděčnost, že smrt nedostihla je, a na přemítání, na jaký post je může tato událost posunout. Seznamujeme se s Ivanovým životním příběhem a stylem. Jeho snem a cílem bylo, aby jeho bytí probíhalo „příjemně a slušně“, oženil se spíše z rozmaru, kariéra se mu dařila, problémům se spíše vyhýbal.
V roce 1880 nastala krize, vztahy v zaměstnání i v manželství značně ochladly. Během krátkého pobytu na venkově si Ivan Iljič uvědomil, že svou práci opravdu potřebuje, dal se do zařizování a dosáhl vysoce postaveného postu. Přestěhoval se s rodinou do Petěrburgu a s nadšením se pustil do zařizování nového bytu. Při této práci se uhodí do boku, ale nepřikládá zranění žádnou důležitost. Konečně je vše zařízeno a život plyne bez problémů.
Ivanův zdravotní stav se však začne zhoršovat a nemoc narušuje všechny zavedené pořádky - zaměstnání, vztahy s manželkou a dětmi, jeho pohled na svět. Situaci nezlepšují ani doktoři, kteří ve skutečnosti vůbec netuší, jak by měli s pacientem naložit. Ivanovu mysl začne ochromovat nepolevující bolest a strach. Zanedlouho je upoután na lůžko a potřebuje ošetřovatele. Postoj jeho ženy Praskovji Fjodorovny k nemoci je takový, že si ji choť způsobil sám nevhodným životním stylem a nedodržováním léčby. Ivan se cítí jako přítěž a postrádá spřízněnou duši, která by ho pochopila nebo alespoň politovala.
Přicházejí neodbytné myšlenky, na které má nyní spoustu času. Ze všeho nejdřív nechápe, proč se taková věc stala jemu, a ovládá ho strach z dalšího vývoje situace. Na druhou stranu však nepřestává doufat, že se jedná o banalitu, ze které se brzy vyléčí. Malou útěchu nachází ve sluhovi Gerasimovi, prostém optimistickém člověku. Vzpomíná také na dětství, na to čisté a krásné období jeho života. Neutuchající otázka „proč?!“ začne nahlodávat jeho jistotu, že jeho život byl spořádaný a naplněný. S hrůzou si uvědomí, že svět kolem něj je plný přetvářky, faleše a nicoty a on tyto hodnoty po celou dobu přijímal.
V posledních hodinách se v něm ozve altruismus, je mu rodiny líto a chce, aby žena odvedla syna. Tím dospěje k pokoji a strach ze smrti zmizí.

Úryvek z knihy:

„Sundal nohy, lehl si na bok na ruku a pocítil lítost nad sebou. Vyčkal jenom, až Gerasim odejde do vedlejšího pokoje, a pak už se přestal přemáhat a rozplakal se jako dítě. Plakal nad svou bezmocí, nad svou strašnou opuštěností, nad krutostí lidí, nad krutostí boží, nad nepřítomností boží. Proč jsi to všechno udělal? Proč jsi mě sem poslal? Za co, za co mě tak strašně mučíš? Ani nedoufal v odpověď a plakal nad tím, že nepřijde, že nemůže přijít žádná odpověď. Bolest zase zesílala, ale on se nehýbal, nikoho nevolal. Říkal si: - Jen ještě víc, jen bij! Ale za co? Co jsem ti udělal? Za co? Potom se utišil, přestal nejen plakat, přestal i dýchat a napjal veškerou pozornost: jako by naslouchal ne hlasu, vyjadřujícímu se ve zvucích, ale hlasu duše, pohybu myšlenek, jež se v něm zdvíhaly. „Co chceš?“ byl první slovy vyjádřitelný pojem, který uslyšel. „Co chceš? Co chceš?“, opakoval si. „Co chci? Netrpět. Žít.“ odpověděl. A opět se všecek proměnil v pozornost tak napjatou, že ho ani bolest nevytrhovala. „Žít? Jak žít?“ zeptal se hlas duše. „Ano, žít tak, jako jsem žil dříve - dobře, příjemně.“ „Tak ty jsi žil dříve dobře a příjemně?“ zeptal se hlas. A Ivan Iljič začne v představách probírat nejlepší chvíle svého příjemného života. Jenomže divná věc - všechny ty nejlepší chvíle příjemného života se mu teď zdaleka nezdály tím, čím kdysi. Žádné kromě prvních vzpomínek z dětství. Tam, v dětství bylo cosi skutečně příjemného, čím by bylo možno žít, kdyby se to vrátilo. Ale ten člověk, který ty příjemné chvíle prožíval, už neexistoval; bylo to jako vzpomínání na kohosi jiného.“

Znaky díla:

- anglický název - The Death of Ivan Ilyich - novela z roku 1886

Můj názor:

Působivé, zajímavě vylíčená psychika umírajícího, určitě něco k zamyšlení.

Přidal: Aleinad 06.08.2009
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 665
Zhlédnuto: 3215 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna KareninaLev Nikolajevič Tolstoj: Vláda tmyČtenářský deník