< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Josef Kopta: Hlídač č. 47 (filmové zpracování)Hana Marie Körnerová: Andělská tvářČtenářský deník

Josef Kopta: Hlídač č. 47

Doba děje: období po 1. světové válce

Místo děje: venkov

Postavy:

Douša - hlídač, válečný veterán, stále se mu vrací myšlenky na svou první lásku
Doušová - Anička - jeho žena, sestra jeho první lásky
starý hrobník
Ferda - hrobníkův syn

Obsah díla:

Douša byl hlídačem na železnici, žije sám jen se svou ženou Aničkou a dcerou Františkou v hlídačském domku u dráhy, kus od vesnice. Jednou se před jeho domkem pokusí starý ošklivý hrobník o sebevraždu, čímž Doušovi připomene, že kdysi se vinou jeho žertu zabila jeho milovaná Františka. Po její smrti se Douša oženil s její sestrou, a aby ukázal, že je zcela jiným člověkem, nechal si narůst černý plnovous. Hrobníka se podaří zachránit, díky tomu se Doušovi seznamují s prvním člověkem ze vsi-Ferdou, hrobníkovým synem. Ten dává Aničce nemravné návrhy a jednou se ji pokusí i znásilnit, ona se však ubrání.
Za nějakou dobu se hlídači narodí druhá dcera-nedokáže zakrývat své zklamání, že nemá syna, porodní bába si to však vysvětluje tak, že ví, že to není jeho dítě, a toto velké tajemství se brzy rozšíří po celé vesnici.
Ten samý den, kdy se narodila malá Žofinka Doušová, zemřel starý hrobník. Ferda, který ani vlastně nebyl jeho synem, protože jeho matka byla svému muži nevěrná, šel svůj žal zapít do hospody, kde však utržil jen ostudu, když ho odmítla jeho milá. V návalu zlosti a zoufalství se rozhodne, že zkazí štěstí i Doušovým a zapálí jim dům. Je však prozrazen, proto utíká, neví, co dál, a tak se zastřelí. Z jeho smrti je obviněn Douša, nakonec je osvobozen, ale lidé mu stejně nevěří.
Jednoho dne při bouři si hlídač uvědomí, že neslyší, ohluchl následkem výbuchu, který prožil ve válce. Je to pro něj velká rána, ale na druhou stranu je rád, že se tak zbaví osamělé a nenáviděné práce u dráhy. Se ženou si koupí pozemek ve vsi a začnou stavět hospodu. V den, kdy má předstoupit před lékařskou komisy, která má za úkol odhalovat simulanty, se mu sluch opět vrátí... Uvědomí si, že to pro něj znamená návrat k železnici, osamocení, a hlavně výsměch od lidí, proto se rozhodne, že bude hluchotu i nadále předstírat.
V jeho myšlenkách se k němu stále vrací přízrak jeho milované Františky, a po nějaké době ji vystřídá jiný stín-stín samotného Douši... Zjišťujje, jak ho vidí ostatní lidé, kteří ho stále považují za vraha a zloděje. V hospodě je šťastný až do chvíle, kdy ho navštíví tři vandráci, kteří si vyprávějí jeho příběh, ve kterém vystupuje jako vrah hrobníkova syna. Stejně se na něj dívají i komedianti, kteří do jeho hostince přijeli. Ferdův bývalý přítel se rozhodne, že smrt kamaráda pomstí, a Doušu zabije...

Úryvek z knihy:

...Musil vydržet, až proletěl kolem něho poslední vůz, a potom měl ještě zdvihnout závory. Ale chtěl je nechat dole a letět do domku, když vtom bába ještě vykřikla: "Je to holčička!"
Škublo to s ním, jako když do něčeho vrazí. Čekaje syna, srazil se s dcerou, jejíž příchod zapomněl pozdravit.
"Ještě zdvihnu závory," řekl najednou mrzutě. A šel pomalu ke sloupu s klikou, kterou bral do ruky, jako když chce zahráti smutnou píseň. Točil jí zdlouhavě a apaticky, opíral se levou rukou o kůl, jako když se bojí, aby se nezačalo točit nazpět. Cítil se velmi sláb po přestálém napětí. Když kdysi čekali Fanynku, nekladl podmínek. Teď se mu dovnitř příliš nechtělo, ale copak dítě za to může? On se ho přece jen bál. Věděl, že ho o něco připravilo, o něco velmi určitého a v myšlenkách pevně vybudovaného, chodil již po měsíce s krásným obrazem chlapce v hlavě, jako by ho již držel za ruku a hrál si s ním na medvěda...

...

Sotva vyšel na práh a poslouchal, jak daleko je asi vlak, neslyšel jeho hukot, nýbrž krátkou, temnou ránu.
V polích se právě Ferda střelil do srdce.
Necítil hrůzu před smrtí, zděsil se, že se střelil špatně, neboť zůstal stát a hlavu měl stále jasnou.
Rozhlížel se kolem sebe, nedovedl pochopit, že člověk s prostřeleným srdcem může žít. Velmi ho popudilo, že nedovede přemoci ani sám sebe, a poněvadž druhého náboje neměl, začal v kapsách hledati nůž, s nímž chtěl smrti přiskočiti na pomoc.
Ale nežli jej našel, slyšel v dálce supěti vlak. Jeho kola budou bezpečnější nežli nůž! Pustil pistoli na zem (málokdy padne do prázdné brázdy takové semeno) a rozběhl se napříč do polí k trati, vzpomenuv na hrobníka, který touto cestou také kdysi pospíchal.
Vydržel letět až k samotnému příkopu, který chtěl přeskočit. Ale již nepřeskočil. Se soumrakem v hlavě a s podivnou lítostí v duši se skácel nazpět a padl do příkopu tváří k obloze, na níž zahlédl tisíce rudých požárů. Pokusil se ještě se zdvihnout, ale již jen bezděčně. Pak se natáhl jako člověk, který si po dlouhé cestě dopřává pohodlí. Vlak přejel, přejel naprázdno, nic se mu do cesty nepoložilo.
Ale na kolejích Doušova života někdo ležel, nebezpečný jako podkop.

Znaky díla:

Román psaný v ER-formě, jazyk je spisovný, v přímých řečech hovorový
Na motivy Koptovy knihy vznikl r. 2008 stejnojmenný film.

Přidal: Betunka 28.12.2008
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 824
Zhlédnuto: 11097 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Josef Kopta: Hlídač č. 47 (filmové zpracování)Hana Marie Körnerová: Andělská tvářČtenářský deník