7. Zvuková stránka jazyka
7. Zvuková
stránka jazyka
-hláskosloví
-hláska
- základní stavební prvek řeči
- zabývá se jí-
fonetika- zkoumá - stavbu a činnost
mluvidel
- místo a způsob artikulace hlásek
- podstatu a
zákonistosti spojování zvukových jednotek ve vyšší zvukové
celky
-
fonologie - zabývá se kombinací
zvukových prostředků ve slově, větě, promluvě
- foném - hláska
schopná rozlišit význam slova
- 36
- 10 samohlásek, 1 dvojhláska, 25 souhlásek
-
ortofonie - zásady správného tvoření
hlásek
-
ortoepie - správná výslovnost hlásek
Základní
složky mluvení
- respirace
- dýchání
- fonace
- tvorba hlasu
- artikulace
- článkování
Mluvidla
- tělesné orgány,
které se účastní tvoření hlásek
- hlasové
orgány - hlasivky - 2 pružné
vazi mezi chrupavkami hrtanu
-
napínají nebo povolují, sbližují nebo oddalují
-
výdechem se rozkmitají
→ vzniká
tón
- při řeči se mezi ními tvorí hlasivková
štěrbina
-
artikulační orgány
-
hrtan
- resonanční
dutiny - ústní, nosní, hrdelní,
hlavové, prsní
-
aktivní
-
jazyk,
rty,
někdy hlasivky
-
pasivní
- přední a zadní
patro,
zuby,
dásně
-
někdy se podílí i sluchové
ústrojí
Soustava
českých hlásek
-
samohláska- tón
- při vytvoření jsou ůsta otevřená
-
souhláska- šum -
nedají se zpívat
- výdechový proud naráží na překážku
- ústa jsou přivřená
Tvoření
hlásek
-
samohlásky
(vokály)
- v ČJ = 10
fonémů, kt. odpovídá
14
grafémů
a
,
e
,
i
,
o
,
u
,
á
,
é
,
í
,
ó
,
ú
;
y
,
ý
,
ů
,
ě
- všechny české samohlásky
jsou znělé, ústní, krátké, dlouhé
-
dvojhlásky
(diftongy) -
spojení
2
samohlásek
- v ČJ jednině -
ou
- v přejatých slovech -
au
,
eu
vokalický
trojúhelnik
-
souhlásky
(konsonanty)- v ČJ =
25
souhlásek
- foném
ch
se zapisuje pomocí
2
grafémů
c
a
h
- přejatá slova- grafémy
x
,
y
,
z
-
znělé-
v
,
b
,
d
,
ď
,
z
,
ž
,
g
,
h
-
neznělé-
f
,
p
,
t
,
ť
,
s
,
š
,
k
,
ch
-
ř
- znělé na začátku slova anebo když je před ním znělá
souhláska -
říjen
,
dřít
- neznělá když je před ním neznělá souhláska -
tříska
,
tvář
-
c
,
č
- znělé -
leckde
<dz>
,
léčba
<dž>
- neznělé - lěčit
,
noc
-
ráz
- vzniká tvrdým nasazením hlasu
- sám o sobě není samostatným fonémem
- označuje se apostrofem
-
s'okolím
, '
odejdi
,
matka 'a otec
,
na 'okně
- podle místa artikulace dělíme:
-
ústní
(orální)-
obouretné-
b
,
p
,
m
-
retozubné-
v
,
f
- zubodásňové
- přední - d
,
t
,
n
- zadní -
č
,
ž
,
š
- předopatrové
- ď
,
ť
,
ň
,
j
- zadopatrové
- g
,
h
,
ch
-
nosové
(nazální)
- m
,
n
,
ň
- dělí se taky na
měkké,
tvrdé
a
obojetné
Seskupování
hlásek
-
slabika
(sylaba)
- nejmenší jednotka řeči, kterou
vyslovujeme
- část slova vyslovena jedním nárazem dechového proudu
-
otevřené-
končí samohláskou
-
zavřené-
končí souhláskou
- jsou i slabikotvorné souhlásky-
vln-a
,
ml-ha
,
o-sm
- dělení - na konci řádku píšeme rozdělovací znaménko
- mezi části složeniny
- mezi předponu a slovní základ
- mezi příponu a slovní základ
Hlavní
zásady spisovné výslovnosti
-
ortoepie
- pravidla správné výslovnosti
-
logopedie-
nápravy výslovnosti
-
výslovnostní normu najdeme v příručkách - Výslovnost
spisovné češtiny
- poučení ve výkladové části - Pravidla
českého pravopisu
-
fonetická transkripce - přepis
určitého grafického szstému do jiného jazyka
- snaha vystihnout co
možná nejpřesnější výslovnost
- pomáhá při studiu cizích jazyků a používá se
při zápisu dialektů
- přepis se píše vždy do
hranatých závorek a používají se vždy malá písmena
- délka samohlásek se označuje dvojtečkou
- u české varianty se neoznačuje přízvuk
- zůstávají zachována
písmenka s diakritickými znamenky -
pěšec
<
pješec>
- české dlouhé samohlásky se i v přepisu píší s
čárkou -
dál
<
dál>
- měkká a tvrdá-
díky
<
ďíki>
,
dýky
<díki>
- příručky pro hláskosloví
- Hůrková - Česká
výslovnostní norma
- Pravidla
českého pravopisu
- Slovník
spisovné češtiny pro školu a veřejnost
-
jsou rozdíly mezi podobou psanou a podobou mluvenou
-
též hláska se v písmu může označovat dvojím způsobem-
<i>
- i
,
y
-
<ú>
- ú
,
ů
-
<bje>
- bje
,
bě
- <
mně>
-
mě
,
mně
Výslovnostní
styly
-
zvlášť pečlivá
- slavnostní projevy, umělecký přednes
-
základní
(neutrální)
- pečlivější než při běžném hovoru
- škola, televize, rozhlas
-
hovorová
(běžná) - volnější, pohodlnější-
většina
<
věčina>
- soukromé projevy
-
nespisovná
(ledabylá) - nepečlivá artikulace, výrazné zjednodušování,
nedoržování kvality samohlásek
Výslovnost
samohlásek
-
zachování náležité kvality
- zřetelná výslovnost a
artikulace na správném místě
-
zachování náležité délky
- nezkracujeme, neprodlužujeme
-
dvě stejné vyslovujeme nesplývavě
Výslovnost
souhlásek
-
skupiny párových - spodoba
znělosti (
asimilace)
- přízpusobují se znělé souhlásky neznělým a naopak
-
prosba
<
prozba>
- znělé b ovlivní neznělé s tak, že se vysloví zněle
-
zpívat
<
spívat>
- neznělé p ovlivní znělé z tak, že se skupina vysloví nezněle
→
o charakteru poslední skupiny rozhoduje
poslední souhláska
-
výjimka -
v
-
svolat
,
zvolat
-
sh
se vyslovuje dvojím způsobem (
shoda)
-
změna na konci slova
- místo znělé vyslovíme neznělou -
sjezd
<
sjest>
,
kov
,
dub
,
jez
-
s rázem
- má na předcházející souhlásku vliv jako souhláska neznělá
-
z
oblohy
<
s'oblohy>
-
skupiny stejných
- vyslovují se splývavě -
činnost
<činost>
-
nesplývavě (významový rozdíl) - racci
, nejjasnější
, uvědomme
si
-
tvary slovesa být - výslovnost bez
j-
jsem
<
sem>
-
všechny -
v ostatních skupinách vyslovujeme pečlivě-
vzpomínka,
jablko,
hřbitov,
švestka,
hladší,
srdce
Výslovnost
cizích slov
-
zdomácnělá počeštělá slova vyslovujeme tak, jak se píší -
hokej,
teorie,
rentgen
-
cizí slova psaná původním pravopisem vyslovujeme obvykle jako
nezdomácnělá - New
York
<ňu
jork
>
-
podle nových pravidel - dovjí způsob psaní slov - dvojí
výslovnost -
renesance
i
renezance
-
skupiny
di
,
ti
,
ni
se většinou vyslovují tvrdě -
diskuze
-
k
má někdy nespisovnou výslovnost
(
demokracie)
kromě např.
plakát
a
inkoust,
kde se může vyslovit jako
g
-
x
- <
ks>
Slovní
přízvuk
(akcent)
-
v českých slovech je hlavní přízvuk na 1.
slabice
- škola
-
spojení
jedbnoslabičné předložky s následujícím slovem
→ přesune se
na předložku -
na
zemi
-
dvojslabičné
předložky a jejich jednoslabičné
podoby přízvuk nemají -
mezi
stromy
-
v troj a víceslabičných slovech je na další liché
slabice přízvuk vedlejší -
nepředstavitelný
-
v
souvislé řeči
nemají přízvuk-
příklonky
(krátké
tvary zájmen)-
mě
,
tě,
se
,
mu
,
jí
- tvary slovesa být
- jsem
,
bych
,
byl
Nikdo
by mi
neřekl
pravdu.
- předklonky
- výrazy bez vl. přízvuku tvořící
zvukovou jednotku s následujícím slov.
Pan
Novak
přišel.
,
chlapec
a
dívka
Zvuková
podoba věty
-věta-
myšlenkovým, mluvnickým i zvukovým celkem
-
členíme jí na větné
úseky -
frázování
-
mezi úseky vznikají přestávky -
pauzy
-
pro nadechnutí a lepší pochopení celku
-
důraz
(větný přízvuk)
- přízvuk, díky němuž viniká jedno
slovo nad ostatními
- má vliv na význam sdělení -
Půjčím Evě tu novou knížku.
(obměnit různě
přízvuk
)
-
východisko -
to, co již známe
-
jádro -
to, co je nové
-
melodie
(inotnace) - změna výšky hlasu
-
stoupavá
(tázací),
klesavá
(
oznamovací),
stoupavě
klesavá(zjíšťovací)