Francie a Itálie po rozpadu Franské říše

843 byla podepsána Verdunská smlouva – Franská říše se rozpadla na 3 části, následuje úpadek centrální moci ve všech nástupnických státech. Úpadek souvisel s hospodářskou krizí – nevýkonné zemědělství – dvojpolní systém, kdy polovina půdy leží ladem. Hrozí hladomor. Na nízké úrovni byla i řemesla – spojená s potřebami zemědělství.
Dochází k úpadku peněžního hospodářství, šíří se naturální směna. Jednotlivá panství byla hospodářsky soběstačná – to vede k feudálnímu partikularismu – vzniká i nezávislost politická – to vede o oslabení obranyschopnosti země.

Francie

Ve druhé polovině 9. století vládne Karel Holý – pokusil se obnovit jednotu říše, ale šlechta mu v tom zabránila a vynutila si dědičnost lén.
Na přelomu 9. a 10. století vpadli do Francie Normané. Roku 911 se je podařilo porazit. Následuje období bojů o moc – vyhrál roku 987 rod Kapetovců – panovníkem byl Hugo – nastupuje do počátku 14. století dynastie Kapetovců – zahájili centralizaci, šlechta se postavila proti, Kapetovci měli ale spojence – církev.
Ve Francii byl největší klášter v Evropě – v Cluny – opat Odon – zahájil reformu řeholního života – důraz na mravní život mnich – šíří se i do ostatních evropských zemí. Vzniká clunijské hnutí. Církev pomáhala tak, že vyhlašovala tzv. boží příměří – zákaz válek v nedělích a o svátcích – kdo to porušil, dostal interdikt – zákaz konání církevních obřadů – svateb, pohřbů…
Dalším spojencem panovníků byla města – za to dostávala privilegia – např. várečné (právo vařit pivo), mílové (míle okolo města se nesmí usadit konkurence), politická práva – právo komuny (právo mít samosprávu), hrdelní (možnost trestat své zločince).

Itálie

Ve druhé polovině 9. století je v Itálii slabá centrální moc – toho využili k útoku Arabové, Normané a Byzanc. V Itálii se rychle střídali panovníci. Centralizovaným státem v Itálii bylo jen Arelatské království – Burgunsko – bylo součástí Itálie a konkurentem Francie, později bylo součástí Svaté říše římské, ve 14. století se stalo součástí Francie.
Na přelomu 10. a 11. století je v rozkvětu Benátská republika – měšťanský stát – patriciát se živil námořním obchodem. Včele Benátské republiky byl dože. Benátčané ovládali velkou část Jadranského pobřeží i v Černém moři.
Koncem 10. století slábne moc papežů – měněni podle vlády v Římě.
V 11. století sílí moc papežů. Žádný z italských států neměl dost sil na sjednocení země.