Politický systém českého stavovského státu

Po husitských válkách se začaly měnit společenské poměry. Dochází k úpadku duchovenstva, na vzestupu je šlechta a měšťané, dochází k úpadku panovnické moci. Nové společenské poměry se odrazily na poměrech politických. Roste vliv zemských sněmů – začínají v politice hrát nejdůležitější roli.

Český sněm: byl nejdůležitější, jeho rozhodnutí ovlivňovalo rozhodnutí ostatních zemských sněmů a mělo vliv na panovníka. V českém sněmu byly tři kurie – páni, rytíři, zástupci královských měst. Aby bylo rozhodnutí platné, byl nutný konsus (shoda hlasů), v praxi byly důležitější hlasy šlechty.

Práva sněmu: schvalování daní panovníkovi, mohli tvořit nové zákony, povoloval vojenská tažení do zahraničí, cizincům sněm uděloval inkolát – obyvatelské právo. Usnesení sněmu nevyžadovalo souhlas krále. Po zápisu do zemských desek nabývá právní moci.

Moravský zemský sněm měl čtyři kurie – navíc duchovenstvo. Podobné uspořádání měl i sněm Dolní Lužice; Horní Lužice měla jen 2 kurie – šlechtickou a městskou. V Slezsku neexistuje jednotný zemský sněm, část území byla pod přímou vládou krále a část území byla pod kontrolou místních knížat. V každé české zemi probíhají tzv. krajské sjezdy – zde se sházeli rytíři a volili své zástupce do úřadů. V českém státě neplatily jednotné zákony. Garantem nad dodržováním zákonů byl panovník – mohl udělovat milost.

Zemské soud zasedal přibližně 4x ročně, předsedal mu panovník nebo nejvyšší purkrabí. Zemské soudy řešily spory mezi šlechtou.

Nejdůležitější v něm byl zemský sudí, nejvyšší zemský písař (vedl písemný záznam o zasedání), nejvyšší komorník (ručil za správný zápis do zemských desek).

Český stát měl i soudy místní, šlechta měla soudní pravomoc vůči svým poddaným, církev má také soudní pravomoc – soudí náboženské otázky. Některá města měla městské soudní právo.

Vláda – panovník, nejvyšší purkrabí, nejvyšší kancléř (dával souhlas k vydávání královských listin), nejvyšší komorník, podkomoří (řídil královská města), purkrabí hradeckého kraje.

Rytíři mohli obsadit funkci písaře, hrad. purkrabího a podkomořího. Podkomořím se mohl stát i měšťan – zástupce Starého města pražského. Ostatní úřady jsou jen pro pány.

Morava byla řízena markrabětem moravským – často jím byl panovník nebo jeho nejstarší syn. Nejvyšší úředník v Lužici byl fojt, v ostatních krajích byli nejvyšší královští hejtmani.