Středověká filosofie

míšení kultur, orientální myšlenky - rozšiřování obzorů x snahy o zachování identity počátek našeho letopočtu - křesťanství, Nový zákon - láska k bližnímu - nová hodnota, rovnost lidí - v duševní rovině (již u stoiků - vzájemné ovlivnění proudů), křesťanství má čím dál silnější pozice - zasahuje do všech oblastí života - objevují se námitky, křesťané se musí bránit - apologetové - píší obranné spisy - apologia - v počátku středověké filosofie patristika - 2. - 7. století první období - apologetické období - 1. - 2. stol. n. l., apologetové - často umírali mučednickou smrtí - Justýnus, někteří se snažili sloučit filosofii s náboženskými představami druhé období - 3. a 4. stol. - vytváření dogmat, křesťanství upevnilo své pozice, uznáno jako státní náboženství, církev má svoji hierarchii, důležitá je teologie - křesťanská nauka, filosofie je "služkou teologie“ třetí období - dogmata a teologické pojmy - systém, propracovávání Augustinus Aurelius jeden z nejuznávanějších církevních otců, jeho učení přetrvalo skoro tisíc let narodil se v Africe (matka byla křesťanka, otec byl pohan), žil rozmařilým životem v Kartágu setkal se s filosofií, politikou, odjel do Říma studovat filosofii, nakonec ji přednášel když mu bylo přes 30, přijal křesťanství, stal se biskupem odešel zpátky do severní Afriky - tam zemřel při obléhání města první velký filosof od dob Aristotela, který vytvořil systém spirituálního monismu Bůh je nejvyšším principem, stvořitelem světa, nejvyšší dokonalost, nejvyšší dobro, zdroj všeho - chceme-li poznávat, musíme poznávat skrze Boha tím, že poznáváme sami sebe, poznáváme i dál, poznáváme svět, princip světa, Boha proč existuje zlo? - zajímá se o historii, dějiny lidstva jsou neustálým svárem dobra a zla, popisuje to jako dvě obce (spis „O boží obci“), principy mezi sebou zápasí boží obec - církev, víra, svět dobra, stvořitelem - Ábel pozemská obec - zlo, stvořitelem - Kain zdůrazňuje úlohu vůle, lásky - obrovská síla, která dokáže se zlem bojovat učení o predestinaci - předurčení, nevíme, jaký je náš osud, máme pocit, že máme svou svobodnou vůli, podle toho se chováme, máme se snažit o dobro, stane se to, co se má stát scholastika - 9. - 15. století schola, filosofie vyučovaná v církevních školách, později považováno za nepružné, zkostnatělé víra je důležitější, (de)formuje filosofii, filosofie je „služka teologie“ úkolem – rozumem podepřít teologická dogmata, konflikt víry a rozumu, vítězí víra spor o univerzáliích 1) realisté – pojmy existují již před vznikem věcí - v božském rozumu (Platónova teorie ideí) 2) nominalisté – výtvor lidského rozumu, jen jméno, a) lidské pojmy jsou abstrakcí - konceptualisté, b) existují jen věci, pojmy jen lidským pojmenováním - radiální nominalisté raná scholastika – do 12. století – většina jsou realisté, Pierre Abélard vrcholná scholastika - Albert Veliký – přeložil Aristotela z arabštiny zpět do latiny, učitel Tomáše Akvinského Tomáš Akvinský tomismus – uplatnění nových poznatků, jejich zapojení do víry sociální otázky, hlavní úloha státu – péče o obecné blaho – morální, do čela státu – církev, společenská nerovnost je přirozeným důsledkem prvotního hříchu spojil filosofii a teologii, obránci jeho filosofie – jezuité autorita – prohlášen za pátého učitele církve návaznost – v 19. století – neotomismus – vědecké objevy – uplatnění nových poznatků ve víře, základ klerikálního hnutí ve 20. století Roger Bacon anglický filosof, experimenty, alchymie, obviněn z čarodějnictví, zemřel ve vězení William Occam nominalista