Scholastické období

(9. - 15. stol.)

- v mnoha zemích nastupuje renesance, otevřený, volný režim

= středověká školská filozofie, která se vyučovala na univerzitách a církevních školách

   scholastika - postupem se stalo synonymem pro něco zkostnatělého, netvůrčího

- těsně spjata s teologií (filozofie ve službách theologie, je „její služkou“), církevní dogmata - vykládány jen útržky děl filozofů

- úloha: najít něco, co neodporuje rozumu, a tím podepřít teologická dogmata

  => občas střet - dává přednost pravdě teologické (víra je více)

- nebyl příliš jednotný proud, netvořil systém

- tvořily filozofické proudy v křesťanství v 1. tisíciletí našeho letopočtu

- neusiluje o myšlenkovou původnost a odhalení nových pravd, ale o shodu se zjevnou pravdou Bible s autoritou církevních otců

- oceňuje Aristotela, vliv i Platón

- jako problém řeší vztah mezi filozofií a theologií (scholastická filozofie je podřízena theologii)

 

spor o univerzálie (= spor nominalismus s realismem o obecné pojmy): univerzálie = obecné pojmy, jednotliviny

- 2 názory jak existují univerzálie:

1) nominalismus

- obecné pojmy jsou po věcech

- název odvozen z teze, že obecné pojmy neexistují skutečně prvotně a reálně existují jednotlivé věci -> pojmy jejich pojmenováváním

- obecniny:

a) lidské pojmy = abstrakce, konceptualisté

b) vůbec neexistují - existují jen jednotliviny, např.: strom, radikální nominalisté

 -> jen univerzální pojmy pro výtvory, lidské označení

 

2) realismus

- obecné pojmy jsou skutečné a původní, vytvořili se z nich další věci

- filozofické východisko: Platónova teorie idejí

- pojmy existují ještě před vznikem věci (v boží mysli)

 

 

1) raná scholastika

Pierre Abélard

- filozof 12. století, zpracoval scholastickou metodu -> Ano a ne

- realista

 

2) vrcholná scholastika - největší rozkvět ve 13. století <- obrat k Aristotelově filozofii

Albert Veliký

- cíl: parafrázovat a vyložit všechny Aristotelovy spisy (většinou z arabštiny zpět do latiny)

- Albert Veliký

- jeho žák: Tomáš Akvinský

 

Tomáš Akvinský

- nejznámější představitel scholastiky

-> tomismus - snaha zapojit nové poznatky, zapojit a využít je ve víře

- život:

- narodil se u Neapole, vychován v benediktinském klášteře v Monte Cassinu

- studoval na univerzitě v Neapoli, u Alberta Velikého v Kolíně

- dominikánský mnich, hodně přednášel (v Kolíně, Paříži)

- prohlášen za 5. učitele církve, kanonizován, velká autorita

- sociální učení: - hlavní úlohou státu: péče o morální blaho (do čela státu staví církev)

- nebouří se proti společenské nerovnosti - „je to přirozená věc“

- spojil filozofii a theologii

- obránci jeho filozofie: jezuité

- snaha sjednat soulad mezi vědou a vírou - rozlišoval pravdy:

a) přirozená teologie => pravdy lze poznat přirozeným světlem rozumu

b) zjevná teologie => pravdy se opírají o světlo Božího zjevení

- témata, kterými se zabýval:

- ontologie - nejvyšší forma je Bůh (= čistá forma bez látky)

- člověk = jednotná substance duše a těla (duše a tělo spojeny jako forma a látka)

- duše je vtělená a nesmrtelná

 - pravda = shoda věci s rozumem

 

novotomizmus

- 19. stol.

- netomistické filozofie - dochází k mnoha vědeckým objevům

- návrat k jeho myšlenkám

- snaha propojit vědu s vírou

- snahy o zapojení víry do praktického života (mírnou cestou)

 

2) pozdní scholastika - rozvíjí se především v rámci církevních řádů (dominikáni, františkáni), na univerzitách

Roger Bacon

- anglický filozof, předběhl svou dobu

- věnoval se oblastem, kt. v té době ne příliš populární: astronomie, alchymie, pokusy

- obviněn z čarodějnictví, vězněn, zemřel ve vězení

- z Anglie musel uprchnout -> do Francie pod ochranou papeže, po 12 letech se vrátil do Anglie (neměl dělat -> do vězení)

- Jules Verne středověku = „lidé budou létat, dýchat pod vodou…“

 

W. Occam - nominalista (jediný z uvedených)