Kůrovcová kalamita na Šumavě (Esej)

Kůrovec – v posledních letech a měsících zejména na Šumavě velice diskutované téma. Kůrovec, přesněji lýkožrout smrkový, je drobný brouk, který na počátku jara vyletí ze zimoviště a napadne poškozené nebo poražené stromy. Živí se lýkem, a tím strom, který nakonec uschne a uhyne, poškozuje. Zdravé stromy dokáží odolat náletu brouka tím, že na něj „vyvalí mízu“ a brouk uhyne. Pokud je však brouk přemnožen, strom se sám nedokáže bránit. V Národním parku Šumava existuje spor o to, jestli k lýkožroutovi přistupovat jako k nebezpečnému škůdci. Na druhou stranu musíme říci, že má v lesním ekosystému významnou funkci.

Správa národního parku se rozhodla proti kůrovci bojovat. Národní park je rozdělen do tří území. První zóna je tzv. bezzásahová oblast, kde se příroda po staletí vyvíjí bez zásahu člověka. Lýkožrout se v posledních letech přemnožil, a tak se vedení parku rozhodlo bojovat tím, že budou kácet oblasti napadené kůrovcem. To vyvolalo velkou vlnu diskuzí. Máme právo zasahovat do území, která žijí svým životem? Je to náš poslední prostor, kde můžeme vidět přírodu reálnou. Na těchto územích se nachází mnoho chráněných druhů živočichů a rostlin. Podle vědecké studie je dokázáno, že na holožírách (území nepokrytá stromy) je v létě daleko větší teplo než v lese. To škodí přírodním biotopům se rozvíjet a obnova lesa trvá delší dobu. Stala se snad Šumava terčem lobby některých firem? Vedení parku postupuje proti dokázaným studiím. Jde lidem v čele parku o to mít co největší zisk z těžby dřeva? Podle průzkumu se v normálním lese na 1 ha půdy nachází 40 000 semenáčků smrku. Oproti tomu na pláních je jen desetina. Vytěžená území se obvykle stávají terčem podnikatelů, kteří zde postaví megalomanské hotely, sjezdovky a parkoviště. Jenže budou mít dostatek klientů, když okolní příroda nebude lákavá? Zdá se, že se tím obereme hned dvakrát, tzn. zničíme les, a pak ještě plochu zastavíme nefunkčním komplexem. Les je ve většině případů státní majetek, takže vlastně patří všem obyvatelům naší země. Vyvstává otázka, jestli mají lidé právo mluvit do dění ohledně řešení kůrovcové kalamity.

V sousedním Německu se rozhodli ponechat přírodu kůrovci napospas a vypadá to, že udělali dobře. Podle leteckých snímků z družice mají zalesněno více půdy a les se sám obnovuje, protože když se lýkožrout přemnoží, nemá časem co jíst a umírá. Otevřené planiny navíc při velkých větrech podporují vichřice a bouře, jež podle správy NP ničí skoro stejně stromů jako kůrovec. Počet larev brouka závisí také na počasí a především průmyslových imisích. Vypadá jednoduše najít řešení, které nejméně bolí. Není chyba náhodou v tom, že náš svět se mění v jednu velkou průmyslovou továrnu?

Během loňského roku se do věci zapojilo Hnutí DUHA, jež se rozhodlo bránit kácení stromů v rizikových oblastech vlastními těly. Mají na to lidé právo? Do lesů tak za dřevorubci přišli protestovat např. lektorka španělštiny nebo bankovní úředník. Přivazují se ke stromům řetězy a brání těžbě. Mohou navíc ještě ublížit pracujícím dělníkům. Popravdě řečeno je to asi to nejhorší řešení, protože když už by se mělo zasahovat, tak to musí být co nejrychlejší. Na druhou stranu je dobře, že lidé mají možnost vyjádřit svůj názor a ukazuje to na fungování demokratického státu. Mnoho lidí je zastáncem teorie, že tzv. feromonové lapače pomáhají v boji s broukem. Proč si neuvědomují, že tím se likviduje i přirozený ničitel lýkožrouta?

Člověk si říká pán tvorstva, ale proč se k přírodě chová takto? Ničí věc, ze které sám vyšel a dává mu obživu i kulturně-duševní vyžití. Měli bychom se asi nad sebou zamyslet a říci si: „Děláme opravdu všechno v zájmu nás všech?“ K útlumu kalamity dochází po cca. 5 letech samovolně. Pro politika je tedy nejlepší doba na zviditelnění asi po 4 letech. Ať zvolí jakoukoliv metodu, může si být skoro jist, že uspěje. Myslí to ale ten člověk s blahem nás všech vážně? Nebo si chce tzv. jen „namastit kapsu“? Otázka řešení kalamity je velice spletitá a neexistuje na ní jednoznačná odpověď. Je třeba vytvořit si vlastní názor, abychom věděli, na čí straně vlastně stojíme. Příroda je nás všech a je naší povinností ji chránit!


Přidal: anovot

Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 933
Zhlédnuto: 2310 krát
Datum publikování: 4. 6. 2012