„Nejztracenější den našeho života je ten, kdy jsme se nezasmáli.“ (S. M. Chamfort) (Úvaha)

Smích je nedílnou součástí našeho života. Smějeme se kde se dá, mnohdy i kde se nedá, a jindy dokonce kde se to vyloženě nehodí. Někteří lidé to považují za nevychovanost a sprostotu, když se zasmějeme na pohřbu, či na nějaké podobné smutné události. Ale i při funusu se mohou udát veselé věci. Protože: „Dokud člověk může, má se smát. Nikdy neví, kdy ho smích přejde.“

Já mám smích rád, nemyslím si však, že při každé „hovadině“ se člověk musí „řehtat“ tak, aby ho bylo na kilometry daleko.Vůbec, někteří lidé se smát neumí (podle mého názoru), a když se takový človíček začne smát, mám chuť mu říci, aby toho nechal.

Člověk by se však měl hodně smát. Je totiž dokázáno (nevím sice jak), že smích léčí a prodlužuje život. Já teda nevím, jak ti vědci mohou spočítat, že ten džentlmen by umřel o pět minut dříve, kdyby se tak za života nesmál. Ale každopádně je s humorem na světě mnohem lépe, než bez něho. Také se prý při úsměvu vytváří mnohem méně vrásek než při mračení. Ale je vtom jeden háček, neléčí totiž všechny. „Smích léčí, ale jen ty, kteří se umějí smát“ - Jiří Žáček

Na druhou stranu myslíte, že je pěkné se někomu posmívat? No, já osobně toho názoru nejsem, avšak jedno malé „zaposmívání“ nikoho nezabije. Je-li to však v průběhu jednoho dne vícekrát, než jednou, to již není ani trochu hezké. Navíc někteří lidé se neumějí zasmát ani sami sobě. I to je špatně. V jedné pohádce se říkalo: „Když se král neumí zasmát sám sobě, vypadá vždycky jako králíček.“ Je to sice vytržené z kontextu, ale můžeme si uvědomit, že když i takový monarcha se musí umět sám sobě zasmát, i my prostí lidé bychom si měli toto umění osvojit. A jak řekl Jan Werich: „Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá“

Naproti tomu úsměv by se nám zamlouval více, nemyslíte? Ještě jsem nepotkal člověka, který by se v životě alespoň jednou neusmál (nebo jsem to o něm nevěděl). Rozlišujeme mnoho úsměvů od kyselého úsměvu přes zářivý úsměv, úsměv s vyraženými zuby, až po sladký úsměv. Ten asi máme všichni nejraději, zvláště od lidí, které máme nejraději. A teď trochu teorie: Úsměv je typická grimasa, provázející radostné vnitřní rozpoložení člověka. Při úsměvu člověk pozvedne ústní koutky směrem vzhůru a poodhalí zuby. (z Wikipedie otevřené encyklopedie).

Přeji tedy všem, aby se smáli, aby ani jediný den neztratili, aby se spíše usmívali, než vysmívali a rozdávali radost kolem sebe. Ne každý může být však vtipný: „Směšný může být každý. Vtipným jen bystrý,“ jak řekl Jan Werich.


Přidal: Tonda

Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 605
Zhlédnuto: 2978 krát
Datum publikování: 4. 3. 2012