Retrospektivní vypravování- Král Lávra (Vypravování)

Retrospektivní vypdravování – Král Lávra

…Červíček hrál a hrál a basa spustila: „Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“ Vše bylo venku, tajemství se mezi lidi hned rozneslo. Za nějaký čas si na to všichni zvykli a já už neskrýval svoje uši, dokonce mi řekli, že mi ke koruně sluší. Lid mě teď má ještě radši, protože už ví, že před nimi nic neskrývám a každý kluk se může bez obav stát holičem, aniž by se bál,že jedno stříhání mu bude osudným.

„Králi, vyprávěj nám ještě jednou svůj příběh, neslyšely jsme ho celý.“ Volaly děti, které na bál přišli, až když doma nasekaly dříví, a tak Lávra spustil. Každý mě měl rád, ale jedna věc na mě lidu neseděla, jednou za rok jsem se nechal stříhat a po práci jsem holiče vždy nechal popravit. Další rok tu byl a losování jednoho chlapce, který mi prokáže své služby a zaplatí za ně životem, se neúprosně blížilo. Teď los padl na Kukulína, ostříhal mě a už ho stráže vedli na popraviště. Do pochodu zněl zvuk bubnů: „Bum, bum, bum,bum!“ Lidé okolo si utírali slané slzy. V Kukulínové tváři byl strach. Dal hlavu na špalek! Kat se napřahoval! A v tom z davu zavolala žena: „ Králi, neber mi mého jediného syna, copak nemáš srdce? Jsi hodný král, ale proč to děláš? Nech ho jít, prosím.“ Podíval jsem se na matku a uviděl smutek za syna a zároveň vztek na mě v jejích očích. Dal jsem gesto strážím, aby Kukulína přivedli za mnou k trůnu a odešel jsem.

Kukulín mi slíbil, že tajemství nikomu nevyzradí, a tak roky plynuly jako voda, ale mé tajemství Kukulína užíralo čím dál víc. Jednoho dne si matka všimla jeho smutného a zamyšleného výrazu: „Kukulíne, chlapče, co se děje? Vždy jsi měl úsměv na tváři, teď chodíš jako tělo bez duše!“ Kukulín se nadechl a povídá: „Matičko, souží mě tajemství, které nemůžu vyzradit, poraďte, co mám dělat.“ Matka si hnedle věděla rady a poslala Kukulína za poutníčkem. „Pokud tě nějaké tajemství svrbí, našeptej to do staré vrby.“ Poradil poutník. Chlapec poslechl poutníčka, našel starou vrbu, tajemství jí našeptal a hned se mu ulevilo.

Za nějaký čas se konal bál, na který přijeli muzikanti z daleka. Jeden muzikant Červíček, hráč na basu, ztratil od basy kolíček a věděl, že by hledáním strávil celé dny a na bál by se ani nedostal. Tak vyrobil kolíček z větve staré vrby. Když došli na bál tak spustil…

A konec už jste milé děti slyšely. Teď mě omluvte, musím pronést přípitek.


Přidal: Annicka

Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 561
Zhlédnuto: 4806 krát
Datum publikování: 10. 6. 2011