Jaká bych byla učitelka? (Úvaha)

Otázka, zda bych měla být učitelkou, mě napadla už mnohokrát. Zvláště ve chvílích, kdy jsem si všimla výrazné chyby, které se dopouští mí „nadřízení“, učitelé. Kolikrát mě už napadla myšlenka: „Však já jim ukážu, jak se má správně učit!“ Jenže po delším uvažování zjišťuji, že bych byla asi ještě horší než ten, kterého tak odsuzuji.

Prvním problémem je záhada, zda je lepší být přísnou autoritou, nebo hodným kamarádem. Obě má svá úskalí i své výhody. Přísného učitele děti poslouchají, ale většinou ho nemají rády, slabší povahy se ho mohou i bát. A to bývá, myslím, častým důvodem, proč se někteří žáci záměrně vyhýbají určitému předmětu. Proto bych chtěla být na děti hodná, aby mě měly rády, nebály se mě a chtěly chodit do školy. Ale co bych si počala s těmi, kteří by nechtěli poslouchat? Někdy to prostě „po dobrém“ nejde. Znám se natolik dobře, abych věděla, že v takové chvíli bych se asi neovládla, zvýšila hlas, použila nepěkné slovo a dalo by mi velkou práci udržet ve třídě kázeň a ticho. Také je zde velké nebezpečí, že „hodná učitelka“ nic nenaučí. V době vyučování to sice většina žáků uvítá, spílat jí začnou ve chvíli, kdy se nedostanou na vysněnou střední školu jen kvůli tomu, že „to jsme nebrali“.

Další nevyřešenou otázkou je například to, jak známkovat. Už několikrát mě napadlo, jak bych postupovala při hodnocení výtvarné výchovy na prvním stupni základní školy, zvláště v prvním ročníku. Ve chvíli, kdy vidím dílka malých umělců, bych je podle nálady buď všechna roztrhala a vyhodila, nebo naopak všechny děti pochválila a odměnila jedničkou.

V neposlední řadě stojí skutečnost, že každý žák je jiný, má doma lepší či horší podmínky, jiné rodiče, a z toho vyplývá také to, že ke každému by se mělo přistupovat jinak. To však hraničí s pomluvou, že někomu „nadržuji“, na jiného jsem si „zasedla“.

Jsem přesvědčená, že by ze mě dobrá učitelka nebyla. A protože si myslím, že špatný kantor může být pro mnohé děti velkým problémem, rozhodla jsem se, že si zaměstnání budu hledat jinde. Kdo ví, třeba mě také jednou uvidíte stát za katedrou, zatím tomu ale moc nevěřím.


Přidal: jenikkozak

Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 503
Zhlédnuto: 5390 krát
Datum publikování: 31. 5. 2010