Stal se skutečný zázrak (Vypravování)

Mám oba dědečky i babičky. Těm z tatínkovy strany říkáme dalecí, protože bydlí až na Kroměřížsku, maminčini rodiče jsou blízcí. Bydlí v Kostelci u Heřmanova Městce, asi 40 km od nás. Náš blízký dědeček odmítá i přes svůj věk 73 let vstoupit do důchodu a stále jezdí do práce. Před týdnem jsme se dozvěděli, že měl nehodu.

Bylo obyčejné úterý jako každé jiné. Dělala jsem si domácí úkoly, kdy zazvonil telefon. Na druhém konci se ozvala teta: „Ahoj Bětuško, je maminka doma?“ Rychle jsem pro ni běžela. Z tetina hlasu bylo poznat, že se něco stalo. Z maminčiných odpovědí jsem usoudila, že měl dědeček autonehodu.

Dědeček jel ráno do práce. Před ním bylo nákladní auto. Protože jelo pomalu, začal ho přejíždět. Najednou mu předjížděné auto vybočilo do cesty. Obě auta se srazila. Vůz, na nějž byl děda tak pyšní, byl úplně zdemolován.

Strýc, který se vše dozvěděl jako první, jel hned na pomoc. Když viděl, že se jeho tchánovi nic nestalo, vzal ho do auta a jel s ním domů. Bylo ale třeba jít do nemocnice na vyšetření, jestli nemá nějaké vnitřní zranění. Lékaři si ho tam nechali dva dny na pozorování. Toto čekání na výsledky bylo nekonečné. Na mysli se nám stále vybavovala otázka: „Co když si dědeček ublížil?“

Za dva dny ho pustili. Nic mu nebylo, ale kdyby s ním ještě někdo jel, byl by na místě mrtvý. Babička sice ještě nepřestala hubovat, ale já si říkám: „Bylo to jen štěstí, nebo zázrak?“


Přidal: jenikkozak

Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 345
Zhlédnuto: 4166 krát
Datum publikování: 17. 4. 2010