„Já a ty jsme my aneb Svítání očima našich kamarádů“ (Jiné)

Toto je dílo, se kterým jsem vyhrál první cenu v literární soutěži pořádané školou Svítání v Pardubicích.

„Dej mi taky toho jointa, Ondro!“ „To ti ten chlast nestačil? Já sem si, Jano, myslel, že jsi v tom.“ „A co má bejt? Dej mně taky a přestaň žvanit!“ „A to by mě zajímalo, s kým.“ „No, tyvole, já ani nevim, já byla tehdy sjetá, že si z toho nic nepamatuju. Ale s tebou, Jerry, to určitě nebylo.“ „A Jano, necháš si ho? Víš, já totiž někde četl, že v těhotenství se nemá chlastat a fetovat, protože pak je dítě nemocné, a dokonce může být postižené.“ „To sou samý kecy a vůbec, dejte mně všichni pokoj! Já ani sama nevim, co bude, vždyť je to ještě osm měsíců! Podej mi tu flašku.“

„Tak, paní - teda slečno - Bláhová, jak jste se rozhodla? Je již pomalu nejvyšší čas. Děťátko se zdá být zdravé, ale otec je, jak říkáte, neznámý, ještě jste nedokončila školu… Rozhodnutí je jen na vás.“ „Pane doktore, já si to musím ještě rozmyslet.“ „Dobrá, rozmyslete se a příště mi to řeknete. Ale slečno Jano, každopádně musíte změnit svůj životní styl!“

„Mami, já nevím, ale já si ho asi nechám. Prej to bude kluk. Eště mu musím vymyslet jméno.“ „Dobře, Jani, je to tvé rozhodnutí. Víš, že já jsem připravená ti kdykoliv přispěchat na pomoc, kdybys něco potřebovala. Společně to zvládneme!“

„Tak co, Jančo, sem slyšel, že seš maminka. To blahopřeju. Co mimčo, je zdravý, jak se jmenuje?“ „Dík, Ondro, tak jsem si ho nakonec nechala a udělala sem dobře. Jó, zdravej je, jmenuje se David. Jenom se mi zdá, že nechce nějak mluvit.“ „To je v poho, šak von se rozkecá, že budeš ráda když sklapne.“

„Slečno Bláhová, váš syn vykazuje známky středně těžké mentální retardace. Znamená to, že jeho myšlení a řeč budou velmi omezené. Po celý život se o něho bude muset někdo starat. Navíc se u něho může projevit epilepsie a další tělesné, smyslové a duševní poruchy. Je mi to líto.“ „Proboha! To ne! Proč zrovna on? - Ach! Pane doktore, že to není kvůli tomu mému pití, že ne?!“ „S jistou to říci nemohu, příčin může být víc: genetické podmínky, bohužel i právě problémy během těhotenství, ale i problémy při a po porodu. A nebo také podvýživa, nedostatek hygieny či lékařské péče.“

„Cože? Tvoje dítě že je postižený? A co s tím chceš dělat? Se mnou rozhodně nepočítej. Nebudu ho do konce života obskakovat!“ „Ale mami, říkala jsi přece, že mi vždycky pomůžeš.“ „To sem ale nevěděla, co seš zač. Chlastáš a pak se divíš, že máš ze syna retarda. Táhni mi z domu - i s ním!“

„Jana Hanzlíková - Speciálně pedagogické centrum škola Svítání Pradubice, jak vám mohu pomoci?“ „Dobrý den, tady je Jana Bláhová, mám 6 letého syna Davida, který trpí středně těžkou mentální retardací. Dozvěděla jsem se, že vy se takovými lidmi zabýváte. Přátelé mi radili, abych ho dala někam do ústavu a už se o něj nestarala, ale to já nechci. Chci být s ním v dobrém i ve zlém. Mohli byste mi prosím poradit?“ „Jistě, pokud chcete, můžeme k vám přijet, nebo se vy dostavte k mám do Pardubic.“ „To je skvělé, určitě přijedu.“

„Dobrý den, můj syn David byl u vás v přípravném stupni základní školy speciální, tak bych ho teď chtěla přihlásit do základní školy speciální.“ „Dobrý den, to není problém. Váš syn získá vědomosti, dovednosti a návyky potřebné k orientaci v okolním světě. Budeme se snažit ho naučit co největší samostatnosti, aby se mohl zapojit do společenského života.“

„Ahoj Jano.“ „Ahoj Ondro.“ „Tak jak žiješ a co David?“ „Já se mám nyní fajnově, byly to ale těžké chvíle, když nás mamka vyhodila z domu, ale přestáli jsme to. Davidovi bude dvacet. Teď chodí do dílen do školy Svítání v Pardubicích, to asi neznáš. Avšak oni nám moc pomohli.“ „Jo?“ „Víš, že když jsem se to dověděla, že jsem vážně uvažovala o sebevraždě? Ale už je to za mnou. A dokonce si myslím, že tahle životní lekce byla nezbytná, jinak bych se asi nikdy nezměnila…“


Přidal: Tonda

Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 864
Zhlédnuto: 1655 krát
Datum publikování: 4. 9. 2012