Bohumil hrabal Ostře sledované vlaky

Bohumil hrabal 1914 1997 Ostře sledované vlaky 1965

Prozaik, jedním z nejvýznamnějších, i světově uznávaných představitelů české prózy druhé poloviny 20. Století

Narodil se v Brně 28.3. 1914. Dětství prožil v Nymburku, kde otecpracoval jako správce pivovaru (Postřižiny). Vystudoval právnickou fakultu v Praze. Doktorát složil až po válce roku 1946. Za okupace prošel nejrůznějšími povoláními, pracoval jako úředník, skladník, dělník a výpravčí v Kostomlatech nad Labem (Ostře sledované vlaky). Po válce dělal pojišťovacího agenta, obchodního cestujícího, dělníka v kladenských ocelárnách (Skřivánci na niti), baliče starého papíru ve Sběrných surovinách v Praze (Příliš hlučná samota) a kulisák v Divadle S.K. Neumanna

Jeho oblíbenou hospodou byla U zlatého tygra na Starém městě. Měl chalupu v Kersku, kde měl kočky (Slavnosti sněženek). Na jaře 1989 navštívil na pozvání americké bohemistky April Cliffordové (Dubenky) USA. Dostal řadu cen v Evropě, např. univerzity v Padově.

Začal psát ve 30. letech, psal do 90. let. Zpočátku psal básně inspirované poetismem a surrealismem a to už ve 30.letech, v poválečné době se pak svými básnickými eposy Bambino di Praga a Krásná Poldi(1950) zařadil do první vlny českého undergroundu. Pod vlivem přátelských styků s některými umělci (Jiří Kolář, Egon Bondy - básník a teoretik, prozaik undergroundu, Vladimír Boudník,...) se těžiště jeho tvorby přesunulo k próze, a to ve zcela osobitém estetickém tvaru.

Od roku 1962 je spisovatelem z povolání.

Jeho dílo podstatně ovlivnilo vývoj české prózy jak stylově, tak tematicky. Stejně významný je Hrabalův vliv ve filmu a divadle. Základním přínosem jeho většinou krátkých próz je prezentace hovorového proudu, obecného jazyka a obyčejného člověka jako nepatetického hrdiny. Ironie, humor, ostrý střih a dokonale zachycené detaily vytvářejí čtenářsky vděčný prostor, v němž autor bez zábran střídá hospodský hovor s filozofickými sentencemi, lidová moudra s poučkami kunsthistoriků, výsledné texty zpravidla nemají podstatnou fabuli, ale strhují právě jednotlivostmi, spojenými nekončícím proudem hovoru. Nezanedbatelný vliv měl Bohumil Hrabal, většinou bez vlastního úmyslu, i v oblasti politiky. V období normalizace svým dílem (bezděky) integroval různé proudy české literatury 3. února 1997 v odpoledních hodinách Bohumil Hrabal tragicky zahynul po pádu z5.patra budovy ortopedické kliniky nemocnice Bulovka.

Ostře sledované vlaky 1965

Literární druh: epika

Výrazová forma: próza

Literární žánr: novela ich Motivy:

Kritika fašismu a druhé světové války, která přinesla mnoho škod na lidských životech, jak válka ovlivňuje lidské chování Prostředí: V Protektorátu Čechy a Morava, druhá světová válka, rok 1945 Jazyk: Kniha je převážně psána spisovnou češtinou. Objevují se však nespisovné tvary jmen (mužskej), nespisovné výrazy a vulgarismy.  

Dej

Miloš Hrma nastoupí po několika měsících zpět do práce na malou železniční stanici, kde má zatím funkci záškoláka. Během těch měsíců, co byl pryč, se léčil ze svého pokusu o sebevraždu. Když ale opět nastoupí do svého zaměstnání, řeší se tam právě menší incident. Výpravčí Hubička se při noční služně miloval s telegrafistkou Zdeničkou a otiskl jí štábní razítka na zadek, čehož si pak všimla dívčina matka. Tuto událost přijíždí řešit dopravní šéf Slušný, který měl mimochodem povýšit přednostu na dopravního inspektora, ale když ho uviděl, přednosta byl neupravený a celý ušpiněný od svých milovaných holubů. S vyšetřováním mu pomáhá rada Zednicek. Omezování osobní svobody to nakonec být nemohlo, protože Zdenička se přiznala, že to taky chtěla, a tak se rozhodnou, že s Hubičkou zavedou alespoň disciplinární řízení za hanobení němčiny, státního jazyka, protože na razítku byly německé nápisy. Hrma ale vidí v Hubičkovi svůj vzor, který o všem ví a  Který je statečný. Stanicí jezdily často ostře sledované vlaky, na frontu i z fronty, vozily těžké zbraně, vojáky či utrápená zvířata, kterých bylo Hrmovi strašně líto. Hrma sice Němce jako většina Čechů nenáviděl, ale když viděl pohledy zraněných a utrápených vojáků, uvědomil si, že to jsou také lidé. Když mu ovšem Hubička řekl, že tudy pojede druhý den okolo půlnoci jeden z ostře sledovaných vlaků naložen velkým množstvím zbraní, neváhal Hrma přislíbit Hubičkovi pomoc.

Druhý den za ním na stanici přišla Máša, kvůli které si tehdy podřezal žíly. Byl totiž nešťastný z toho, že selhal při jejich prvním milování. Nyní mu Máša přišla povědět, že se o to budou moci pokusit pozítří znovu. Hrma souhlasil, i když se toho obával. Chtěl si dokázat své mužství, a tak šel za paní přednostovou, aby ho trochu zasvětila do sexuálního života. Ta ho ale pro svůj vysoký věk odmítla. Další příležitost se mu naskytla, když si chtěla jedna dáma koupit jízdenku do Kerska. Na vlak by ale musela čekat až do rána. Když se jí Miloš svěřil se svým problémem, zažije s ní své první milování a žena se poté rozhodne vydat se do Kerska pěšky. Z tohoto zážitku byl tak strašně moc šťastný, že si byl jist úspěchem při plánované noční protiněmecké akci. Jen byl trochu překvapen, že jindy tak pohodový a silný Hubička je nyní rozrušený, neposedí a vypadá dost bledě. Ale chystaný plán stejně uskuteční. Hubička zařídí zpomalení vlaku chvilkovou červenou na semaforu. Semafor je také místo, kam vylezl Miloš, aby odtud hodil nálož na vlak plný zbraní. To se Hrmovi sice povede, ale z okolní budky ho uvidí německý voják a oba vypálí ze zbraně ve stejnou chvíli. Německý voják je zasažen do břicha, Miloš do ramene. Tato rána způsobí, že Miloš spadne ze semaforu a to kousek od vojáka. Bylo mu jasné, že oba zemřou. Nechtěl se dívat na utrpení svého protivníka, který stále volal "Mutti", a tak do něj Miloš ještě dvakrát střelil. Přemýšlel, že kdyby toho vojáka potkal při jiné příležitosti, byli by možná i přáteli. Hrma zemřel ruku v ruce s Němcem. Poslední co řekl, byla slova vlakvedoucího, který v tento den přivezl zbědované Němce od Drážďan: "Měli jste sedět doma, na prdeli...

Hlavní postavy a jejich charakteristika: Miloš Hrma - budoucí výpravčí (zaučuje se na výpravčího); mladý, nezkušený, citlivý, lítostivý, hloupý; naivní a nemá zkušenosti se ženami výpravčí Hubička - výpravčí, svůdník Máša - dívka od Miloše Viktoria Freie - krásná Rakušanka, odbojářka, jež přinesla bombu ke zničení vlaku Postřižiny 1976 – vzpomínková próza Slavnosti sněženek 1978 – povídky Příliš hlučná samota 1980 Za své dílo byl několikrát oceněn, za román Příliš hlučná samota získal italskou literární cenu Premio Elba – Raffaello Brignetti,maďarskou cenu I. Bethlena, za knihu Obsluhoval jsem anglického krále Národní cenu České republiky, francouzské vyznamenání Officier de l´ordre des arts et des lettres (Rytíř umění a písemnictví), za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel cenu Georgie Theinera a cenu Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě. 9. května 1996 jej jmenovali doktorem honoris causa na univerzitě v Padově. Téhož roku získal z rukou Václava Havla medaili „Za zásluhy“.