Celá kniha je seřazena do třinácti kapitol, které zachycují posledních 13 dní jeho života - od požáru v Litoměřicích dne 24.10.1836 do smrti 5.11.1836. Současně se v jednotlivých kapitolách odvíjí jeho dětství, studia na gymnáziu, filosofii a právnické fakultě, seznámení s Lori Šomkovou, jeho výlety s kamarády po českých hradech, po Krkonoších, ukončení studia, hledání místa, chystání svatby po narození jeho syna Ludvíka, až po jeho onemocnění a smrt.

Mácha pracuje jako Amanuensis-(což je advokátní koncipient) u notáře Durase v Litoměřicích, pronajímá si byt u ševce Lorenze a připravuje se na příjezd Lori-po svatbě, kterou plánuje na úterý 8.11.1836. V neděli večer ležel na Radobýlu, vrchu nad Litoměřicemi a odtud viděl veliký požár, který zachvátil 11 stodol. Pomáhá ho hasit ( dokonce sedí na hřebenu jedné stodoly, musí se neustále polévat vodou.) Pak přijíždějí hasiči a Mácha (celý promočený) odchází. Notář mu vyčítá, že se měl starat o hospodářské materiály a ne o oheň. Mácha plánuje na 8.11. svatbu, pak by měla přijet Lori s Ludvíkem a bydlet s ním zde. Všichni si myslí, že je Mácha už ženatý a že do Prahy pojede zařizovat stěhování.

Vzpomíná na dětství, pokřtěn byl na Ignáce, což si později změnil na Hynka a přidal si jméno Karel. Jeho rodiče měli krupařský krám na Dobytčím trhu. Zprvu navštěvoval svatopetrskou školu, později piaristické gymnázium (kněžské gymnázium).

Popisuje, jak si pronajal byt u ševce Lorenze, píše domů rodičům, že od nich nemá žádné zprávy, jak se daří Lori a Ludvíkovi.

Dále vzpomíná na studia v novoměstském piaristickém gymnáziu, které bylo v místě dnešních Příkopů. Školní rok byl odlišný od dnešního - začínal 3.11. a končil 7.9. Učilo se 20 hodin týdně a ve čtvrtek bylo volno. Nejdůležitějšími předměty byla latina a náboženství, pak dějepis, zeměpis, matematika a řečtina. Všechny předměty učil jeden třídní učitel. Mácha byl studentem divokým a nezkrotným. Učil se průměrně. Zajímala ho hlavně četba rytířských románů s tajemnými chodbami, zříceninami a temnými lesy. Máchovi tehdy bydleli v domě U kamenného stolu na dobytčí trhu, dnešním Karlově náměstí. Měl mladšího bratra Michala, který se učil mlynářem.

Své první básně začíná psát mezi léty 1828-1830. Ve volných chvílích miluje toulky po starých hradech a zříceninách. Ve škole býval vždy v čele klukovské party a posléze se stává i mluvčím studentů.

Mácha přemýšlí, proč vlastně začal studovat práva. Nejprve musel absolvovat filosofii a pak se musel rozhodnout pro medicínu teologii či práva. Teologie pro něj jako pro svobodomyslného člověka byla nepřijatelná, medicína ho ničím nelákala, tak zbývaly práva.

Dále přemýšlí o začátku studia filosofie, která začal 1.10.1830 spolu s dalšími 4-sty absolventy gymnázií. Gymnázium mělo tehdy šest tříd a kdo chtěl studovat na jakékoliv fakultě, musel absolvovat dva roky filosofie. V této době ho nejvíce zajímala logika, proto si asi zvolil práva, pro jejich stručnost a řád. V této době čte Mácha W. Scotta, Goethova Fausta, Byrona a Mickiewitcze.

V létě 1830 vypukla revoluce ve Francii a později v Polsku. Někteří studenti se snažili jít na pomoc do Polska. Mácha pak utečencům z Polska pomáhal na dalším útěku do Švýcarska a Francie, v této době prosazuje vlastenectví a 15.3.1831 se poprvé podepisuje Karel Hynek.

Mácha pokračuje v psaní dopisu domů, který začal psát 21.10. před požárem. Žádá rodiče, aby mu okamžitě napsali, jak se má Lori a jeho malý syn, který byl v této době nemocen. Přemýšlí o tom, jaké to bylo před rokem, kdy měl hlavu plnou poezie a scházel se v kavárně u Červeného orla s Tylem, Jablonským, Palackým, Šafaříkem a Čelakovským. Potom popisuje svůj výlet na Karlův Týn s několika dalšími spolužáky, kde zpívali národní písně a Mácha byl za to zavřen (školní karcer-vězení). Dále popisuje své cesty na hrady Bezděz, Kokořín a Housku.

Mácha opět píše rodičům, že nemá žádné zprávy o Lori a Ludvíčkovi.

Už se trochu uklidnil a vzpomíná na přítele Eduarda Hindla se kterým studoval filosofii, ten však studia přerušil a nastoupil jako úředník v Doksech. Od ledna 1832 až do Máchovi smrti si spolu dopisovali. Dále pak líčí setkání s dalším přítelem Václavem Machem se kterým též studoval filosofii. Třetím přítelem byl Jan Beneš z Radimi v Podkrkonoší o kterém se zmiňuje ve své povídce Márinka. V lednu 1834 Beneš umírá na tuberkulózu.

V této kapitole Václav Mach popisuje jejich výlet na Kokořín a do Benešova, kdy se roku 1832 Mácha seznámil s Márinkou Štechovic se kterou rád chodil tančit.Márinka byla dcerou lesníka. Tehdy vznikl cyklus básní Pomněnek sázavských a pokus o veselohru Polesný. Tohoto ruku nastupuje na právnickou fakultu, seznamuje se s Lori Šomkovou a píše román Cikáni.

Tento den sedí Mácha u okna a pozoruje čilý provoz na Labi. Už mu není dobře. Bolí ho žaludek, má průjem a je celkově slabý. Dále pak pokračuje Antonín Pfleger-Kopidlanský., který pracoval v kanceláři na nedalekém statku. Popisuje, jak Mácha nastoupil u Justiciára Durase a pak výlet na Milešovku. Rozepisuje se o jeho vzhledu, že nosil plášť s červenou podšívkou a červenou čapku, obdobně ho charakterizuje i Karel Sabina a K.J. Erben. Je popisován jako ctižádostivý autoritativní člověk se sklonem k samolibosti, velmi vznětlivý, jakmile není vše po jeho. Projevuje se to hlavně ve vztahu k Lori, které neustále něco nařizuje.

Mácha je v kancelář, očekává dopis z domova, zapisuje své myšlenky do ,,Zápisníku,,. Zde také nalézáme popis jeho cesty z Prahy do Krkonoš a kresby hradů a zřícenin, které navštívil. Konečně obdrží dopis od bratra Michala, že Ludvík je již zdráv a že byl na faře s Lori zadat ohlášky ke svatbě.

Zdravotně je na tom čím dál hůře. Přemýšlí, jak se seznámil s Lori v ochotnickém spolku, v době kdy jí nebylo ještě ani 17 let. Lori mluvila lépe německy, proto spolu i německy mluvili a v němčině si dopisovali. Ve vztahu k ní je Mácha značně autoritativní, nařizuje jí co si má vzít na sebe, kdy se smát a kdy plakat. Nad rakví mrtvé matky mu těhotná Lori dokonce musí přísahat, že s nikým nic neměla. Máchovým přátelům připadá, že se někdy chová jako blázen.

Mácha je tento den v kanceláři, píše dopis domů a jeho zdravotní potíže jsou čím dál horší. Má bolesti břicha, průjem a bolesti na prsou. Myslí na to, jak bude slavit svatbu, zda bude moci tancovat, když je mu tak špatně. Následuje popis her ve kterých jako ochotník účinkoval a dále pak náměty jeho vlastních her - Boleslav, Král Fridrich, Bratři.

Je mu čím dál hůře, vaří si různá koření, nevolnost a slabost se stále zvětšují, potí se a má zimnici. Má již jen dva dny na to, aby se uzdravil. Uvažuje o tom, jak psal Máj a román Cikáni. Námětem Máje se stala skutečná událost, kterou zaznamenal farář Ambrož Glaser v pamětní knize své fary v Dubé. Dne 7.5.1774 byl popraven Ignác Schiffner, který zavraždil svého otce konšela v Dubé, protože mu nechtěl povolit sňatek s dcerou nádeníka. Osudy Ignáce Schiffnera byly méně dramatické než Viléma. Byl to skromný mladík dobrého vychování (nikoli loupežník), rovněž se zde nehovoří o znásilnění jeho dívky otcem, jako je tomu v Máji. Mácha vydává Máj na svůj náklad v počtu 600kusů.

Zdravotní stav je horší, žádá ševce Lorenze, aby mu byl zavolán lékař. Pak si vzpomněl, že se neomluvil v kanceláři, oblékl se a šel k notáři. Cestou se mu udělalo velmi nevolno. Bytná s lékařem ho dovedli domů. Bytná mu uvařila vinnou polévku, dostal léky, má však stále žízeň, bolesti na prsou a v noci umírá.Názory na příčinu smrti se různí- buď se jednalo o choleru, nebo o zápal plic, který vznikl jako následek prochladnutí při hašení požáru v Litoměřicích. Jeho náhlá smrt všechny překvapila. V závěru se dočteme, že jeho syn Ludvík také brzy zemřel, Lori Šomková se provdala ciziny a dožila se více než 70-ti let.