1. stopy českého jazyka v období latiny a staroslověnštiny
V latinských textech – bohemika (ojedinělá česká slova – například v Kosmově kronice), glosy (slovní spojení vepsaná do latinských textů nebo na jejich okraj)
Tzv. primitivní pravopis
Jedna z nejstarších českých vět se nachází v latinské zakládací listině Kapituly litoměřické.
Pravopis spřežkový – v dnešní polštině (čas - czas)
14. století
Všestranný rozvoj v našich zemích zvláště v době Karlově;
rozvoj slovní zásoby češtiny – přejímala se slova z němčiny a latiny;
rozvíjí se větná skladba;
vznikají složitější souvětí;
Bartoloměj z Chlumce
český učenec a lékař
v době Karla IV. se pokusil o vytvoření 1. české vědecké terminologie
vytvořil 3 velké slovníky – Glosář, Bohemiář a Vokabulář gramatický
přednášel na Pražské univerzitě
některá jeho slova se dochovala dodnes, některá se neujala (bohomluva = teologie)
Alexandreida
Dalimilova kronika
Hradecký rukopis – satirické skladby
O svatém Prokopovi
O svaté Kateřině
Vznikají lidové písně
Mastičkář – 1. drama
Nejdokonalejší čeština se objevila v díle Tomáše Štítného ze Štítného
15. století – husitství
rozvoj mluveného jazyka
rozšířila se Bible
zlidovění a popularizace češtiny
Mistr Jan Hus
Měl největší zásluhu na rozvoji češtiny
chtěl jazyk blízký lidu bez zastaralých slov
nahrazoval cizí slova českými
byl autorem spisu De ortographia bohemika (O českém pravopisu)
diakritický pravopis – krátká a dlůhá nabodeníčka – dlůhé – čárka, která označovala délku samohlásek; krátké – tečka označovala měkkost samohlásek
15. – 16. století
čeští humanisté bránili český jazyk, usilovali o to, aby se co nejvíc vyrovnal latině, rozdíl mezi mluveným a psaným jazykem.
Viktorín Kornel ze Všehrd (1460 - 1520)
Mistr svobodných umění
chtěl vymýtit germanismy a latinismy ze svých českých textů
děkan artistické fakulty Pražské univerzity
O právech, súdech i dskách země české knihy devatery
vynález knihtisku – 1448 – Johannes Guttenberg – u nás první tištěná kniha kolem roku 1468 v Plzni
16. století
Jan Blahoslav (1523 - 1571)
Z Přerova
vystudoval univerzitu ve Wittenburgu
kněz a biskup Jednoty bratrské – pracoval na jejich dějinách
zároveň tvořil i svá díla – příručka hudební teorie Muzica
Nový zákon vnově do češtiny přeložený
Bible kralická – přeložil ji do češtiny, stala se vzorem dokonalé češtiny
Gramatika česká – (1571) spíše než o mluvnici jde o příručku stylistickou
Vavřinec Benedikt z Nudožer (1555 - 1615)
Dvě knihy české mluvnice - psal i latinsky, jedná se o první ustálenou a ucelenou českou mluvnice, kromě výkladu gramatiky obsahuje i mnoho poznámek o nářečí.
Daniel Adam z Veleslavína (1546 - 1599)
Podle něj nazýváme 2. pol. 16. století vrcholnou kulturní a jazykovou epochou českých zemích „dobou veleslavínskou“
profesor historie
oženil se s Annou Melantrichovou – dcerou tiskaře Jiřího Melantricha – převzal po něm tiskařství a učinil z něj velké nakladatelství
Kalendář historický – zachycuje den po dni kalendář naší historie
Slovník latinsko-česko-německý
Slovník latinsko-řecko-německý
snažil se ustanovit normu českého spisovného jazyka
navázal na něj v 19. století Josef Dobrovský – snažil se vytvořit moderní český jazyk
16. – 17. století
Jan Ámos Komenský
Brána jazyků otevřená – učebnice latiny, 1. obecnější metodika výuky cizích jazyků
Orbis pictus = Svět v obrazech – jednotlivé kapitoly ukazovaly slovo v záhlaví ve čtyřech jazycích – latinsky, německy, česky a maďarsky, pod obrázky byly definice významu slova s podrobným vysvětlením.
Slovník jazyka českého – zničen při požáru polského Lešna
Bratrský rukopis – až do doby Národního obrození
Místo teček (krátkých nabodeníček) byl zaveden nad souhláskami háček
Místo „j“ písmeno „g“ (mág = máj)
Ay -> aj; ey -> ej
Místo v se používalo w
V = u (vslyš = uslyš)
17. – počátek 19. století
doba pobělohorská – vliv germanizace, česká inteligence emigrovala
čeština se používá především na venkově – vliv nářečí, ústní lidová slovesnost (pověsti apod.)
neúspěšné byly zásahy puristů (koncem 18. století) – snažili se o čistotu jazyka – Jan Václav Pohl – zaváděl nová slova, která se neuchytila – nosočistoplenka – kapesník, letodník – kalendář…
v českých textech se vyskytují germanismy a latinismy
současně vznikaly různé obrany jazyka českého – 1672 Bohuslav Balbín – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – latinsky, v roce 1775 ji vydal František Martin Pelcl.
1781 bylo zrušeno nevolnictví – čeští obyvatelé se začínají stěhovat do měst, znovuzrození českého národa – Národní obrození.
Josef Dobrovský
představitel 1. období NO
zakladatel slavistiky
tvůrce spisovné normy moderní češtiny
Dějiny české řeči a literatury
Literárně historické dílo
Vypracoval zde periodizaci české literatury, z níž se vychází dodnes
za vrchol označil díla období veleslavínského a vyzdvihl dobu husitskou
Podrobná mluvnice českého jazyka
ustanovující kniha bohemistiky
v hláskosloví a pravopisu postupoval nováčkovsky
nejkonzervativněji postupoval ve slovní zásobě – obával se, že by se do jazyka mohly dostat nesrozumitelné výrazy, a někdy byl až příliš opatrný a odmítal pro nás běžná slova (spor, příloha, obsah)
Německo-český slovník – dvoudílný, sestavil jej především pro potřeby překladatelské
Základy jazyka staroslovanského – sedmisetstránkový mluvnický popis staroslověnštiny, na základě tohoto díla je pokládán za zakladatele slavistiky.
Statistika