< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Německy psaná literaturaAnglická literaturaLiteratura

Severská literatura

Henrik Ibsen

·  1828 – 1906

·  pocházel z rodiny bohatého obchodníka, ten však záhy po synově narození zbankrotoval

·  vyučil se lékárníkem, v lékárně pracoval až do svých 23 let, teprve po tom se začal plně věnovat umění – jako režísér a dramaturg Norského divadla v Bergenu a později v Oslu

·  od 36 let do své smrti žil v Itálii

·  v počátku období své tvorby inklinuje k romantickému ztvárnění norské historie; ve svých hrách pracuje s pohádkovými motivy, kriticky pohlíží na norskou národní povahu – sklon k pohodlnosti, snílkovství, polovičatému přístupu k životu nebo naopak k vypjatému individualismu, tyto postoje v dramatické básní „Peer Gynt“

·  veršované drama „Brand“

·  kritický tón sílí v řadě her z druhého období jeho tvorby, tyto hry čerpají už výhradně ze současného života, každé z jeho dramat se stalo kritickou obžalobou měšťácké morálky, „Opory společnosti“, „Domov loutek“ = „Nora“ = „Vánoce“ – dodnes patrně nejznámější jeho dílo, hlavní hrdinka, vzorná manželka, se odhodlá opustit rodinu, když pozná, že muž v ní vidí pouze loutku a prostředek zábavy; při přípravě neměcké premiéry Ibsen do textu zasáhl v obavě, že konzervativní německé obecenstvo nepřijme radikální vyústění příběhu v ztroskotání jednoho manželství, nenechal Noru upustit manžela, Nora zůstává, motivována k tomu hlavně zájmem dětí, které by se jinak ocitly bez matčiny lásky a péče; první vydání vyšlo v počtu 8000 výtisků, další dvě vydání vyšly během následujících měsíců – velký úspěch hry, premiéra se konala v Kodani v Dánsku; název hry – „Domov loutek“ – Nořin domov, její manžel si hrál s ní a ona s dětmi; postava Nory byla inspirována životním osudem norské spisovatelky Laury Kielerové – Petersonové, Ibsenovy známé

·  „Nepřítel lidu“ – hrdina chce ve své obci odstranit nedostatky, proto je označen za nepřítele lidu

·  závěrečné tvůrčí Ibsenovo období začíná hrou „Divoká kachna“ – v díle narůstají nálady skepse a únavy ze života, příznačné pro „konec století“ v celé Evropě; ztvárnil zde svého otce

·  další hry: „Stavitel Solness“, „Hedda Gablerová“, „Když my mrtví procitneme“    - přechod k symbolickému dramatu

·  Ibsenova dramata překračují meze realistického dramatu, realistický je pouze vnější rámec zobrazovaných dějů, zavedl do dramatu nové technické postupy použitím retrospekce – z rozhovoru dvou postav se dovídáme o jejich minulosti, odstraňuje monology a zdůrazňuje scénické diskuse

·  další hry: „Přízraky“, „Paní z moře“, „John Gabriel Borkman“

 

August Strindberg

·  švéd

·  psal prózu, romány – „Červený pokoj“, „Syn služky“, „Bláznova obhajoba“    - texty často autobiografické; psal také poezii a polemické spisy, známí hlavně jako dramatik

·  předchůdce expresionismu a tzv. absurdního dramatu

·  psychologická dramata – „Otec“, „Slečna Julie“, „Věřitelé“

·  v pozdějších hrách se mu hlavním zdrojem inspirace stal jeho vnitřní svět, splývání skutečnosti a fantazie – „Tanec smrti“, „Hra snů“

·  historické hry inspirované Shakespearem – „Kristina“ – v českém překladu „Králova Kristina“, titulní postavou je švédská královna, dcera krále Gustava Adolfa, která se vzdala trůnu, přestoupila na katolickou víru a odešla do Říma




Přidal: tess.for 19. 4. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 451
Zhlédnuto: 3373 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Německy psaná literaturaAnglická literaturaLiteratura