< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Petr Bezruč: Slezské písněEnid Blyton: Dvojčata Pat a IsabelaČtenářský deník

Brigitte Blobel: Učitele nesmíš milovat

Doba děje: konec 20. století

Místo děje: Leipheim v Německu

Obsah díla:

Šestnáctiletá Julie zažívá obyčejné chladné ráno a vydává se se svou fenou Rike do pekárny. V obchodě se dostane do trapné situace, protože zjistí, že si doma zapomněla peníze. Zachrání ji její učitel němčiny Štěpán Woblewsky, na kterého tam náhodou narazí. Kvůli své zálibě ve starých spisech si vysloužil přezdívku Švabach. Na Julii působí opatrně a ostýchavě, ale je jí velmi sympatický. Krátce spolu pohovoří a Julii toto setkání nečekaně trochu vyvede z míry.

Blíží se hodina němčiny a Julie se na poslední chvíli snaží přepracovat svůj domácí úkol, interpretaci básně Můj modrý klavír od Else Lasker-Schüler. Touží učiteli předložit něco opravdu dobrého. Když ji Švabach vyvolá, je ve velkých rozpacích a cítí se velmi nepříjemně, protože musí celé třídě vyprávět své osobní dojmy. Její interpretace ale učitele zaujme a později ji do sešitu napíše, že by si s ní někdy rád promluvil o tom, co si představuje pod pojmem touha po smrti.

Od té doby musí Julie na Štěpána stále více myslet, a zdá se, že on na ni také. Domluví si spolu schůzku v jeho domku, který se nachází v Liliové ulici. Julie mu vypráví o svém snu, ve kterém ležela v rakvi a on ji políbil. Švabacha to očividně zarazí. Později Julii zavolá, že si u něho zapomněla bundu. Při hodině je Julie trochu zklamaná, že se Štěpán vyhýbá očnímu kontaktu a začne ze všech měkkých „i“ na otevřené stránce malovat srdíčka. Švabach si toho všimne, ale nedá na sobě nic znát. Doma Julie najde sáček se svou bundou a dopis, ve kterém se píše: „Ať ti není zima. Štěpán.“ Ze třech měkkých „i“ v té větě nakreslil tři malá srdíčka.

Za několik dnů se sejdou v Zámeckém parku, kde Julii zraní šlahoun s trny. Švabach trvá na tom, že jí musí ránu ošetřit. Vydají se k němu domů, kde Julii zahraje svoji skladbu.

Po této události se učitel na nějakou dobu odmlčí a Julie je kvůli tomu nešťastná. Setkají se znovu, když na ni Švabach čeká cestou z čistírny. Ocitnou se v Juliině bytu, kde se poprvé políbí. Odpoledne přijde Julie za ním do Liliové ulice a užívají si své přítomnosti. Vyruší je zvědavá bytná, která se velmi diví, proč na sobě Julie nemá tričko, když údajně přišla na doučování. Sdělí Štěpánovi, že v domě nemůže dál bydlet, protože zde žijí jen spořádaní lidé. Další den Štěpán Julii sdělí, že se musí rozejít. Jejich láska skončila dřív, než vůbec mohla začít.

vlastní názor

Navzdory tomu, že je tato kniha napsána poutavým a zajímavým stylem, ji člověk, který se již nenachází v pubertálním věku, může docenit, pouze pokud k ní bude přistupovat jako k (velmi) oddechové četbě nebo si z ní bude dělat legraci.

Úryvek z knihy:

„Okno bylo otevřené, a zvenku sem doléhalo cvrlikání špačků. Julie se na Karinin referát nemohla ani trochu soustředit. Odšroubovala víčko svého červeného fixu a začala z každého měkkého i na straně 89 a 90 ve své učebnici dělat malé srdíčko. Nikdo nemá ponětí, kolik malých měkkých i najdete na jedné stránce učebnice. Stránka se hemžila malinkými červenými srdíčky, když vtom ji něco z té ospalé atmosféry vytrhlo.

Než se Julie stačila vzpamatovat, stál Švabach vedle ní. Překotně přikryla učebnici loktem a stránku zakryla - pokud možno nenápadně. Všiml si něčeho? Mluvil právě o Karinině referátu. Něco o údajně špatné výchozí pozici. Julie nerozuměla ani slovu, vlastně ani pořádně neposlouchala. Krev jí pulzovala ve spáncích. Skoro ležela na otevřené knize a křečovitě se snažila zakrýt všechna vybarvená srdce. Švabach stále ještě mluvil. A zatímco mluvil, vysunul Juliinu učebnici jakoby mimochodem zpod jejího lokte. Díval se na tu záplavu srdíček a pokračoval ve výkladu. Jeho pohled skákal od jednoho srdce na druhé a přitom úplně uvolněně dál rozebíral ten referát. Potom najednou uprostřed věty šel k tabuli a něco na ni psal.

Juliina tvář hořela. Zavřela knihu, přitiskla si chladné dlaně na obličej a snažila se soustředit na vyučování. Švabach jí až do konce hodiny nevěnoval ani jediný pohled. To bylo to největší utrpení. Na konci hodiny si své věci sbalil tak rychle, že to Julie skoro ani nepostřehla, a rychle odešel ze třídy. Julie zůstala sedět na svém místě jako ochromená.“


Přidal: Aleinad 27.12.2008
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 707
Zhlédnuto: 3064 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Petr Bezruč: Slezské písněEnid Blyton: Dvojčata Pat a IsabelaČtenářský deník