Giovanni Boccaccio: Dekameron

Doba děje: 1360

Místo děje: Itálie

Obsah díla:

Společnost 7 paní a 3 mladíků uprchlá před morem z Florencie na venkovské sídlo se každodenně v průběhu 10 dnů (řec. deka = deset, hemera = den) baví vyprávěním 10 příběhů - každý den na určité téma
- náměty hl. ze starého latinsko-francouzsko-italského vypravěčského fondu, včetně lidové tradice, zpracované osobirým způsobem.
Autor se obrátil naplno k realitě života, vytvořil množství plasticky vystižených postav a figurek tak, jak je bystře odpozoroval v současnosti. Radost z vyprávění vyslovil proudem živé výmluvnosti, přiléhavou obrazotvorností, stručkou a výstižnou charakteristikou postav a prostředí a nezřídka i jadrnými výrazy. Pestrý obraz společenského života renesanční Itálie přes celkovou úsměvnost a tolerantnost obsahuje i výsměšné tóny za měřené napokryteckou morálku, pomluvy a svatouškování. Velmi časté jsou příběhy milostné, v nichž dokládá, že láska je hl. zdrojem lidských radostí i žalů a hybnou silou života. Amorcentrický Boccacciův svět je značně rozsáhlý. Vášeň x něha; cudnost x frivolnost; věrnost x úskoky milenců.
I když jednotlivé příběhy končí ponaučením, zpravidla vyjádřeným výstižnou pointou, autor nekárá ani nemoralizuje, ale jako bystrý pozorovatel se řídí střízlivými zásadami souladu s rozumem a přírodou.
Dekameron, který přispěl k ustálení italštiny jako spisovného jazyka, nastolil a prosadil zábavnou a přitažlivou formu renesanční ideologii racionalismu a laicizace. Umělecky nadlouho kanonizoval příkladnou podobu novely a stal se trvalou inspirací světové literatury a umění.

Úryvek z knihy:

Během tohoto rozhovoru předstoupila před tvář svého otce Andreuola, s pláčem se k němu vrhla a pravila: „Otče můj, myslím, že není třeba, abych vám vyprávěla historii o své opovážlivosti a o svém neštěstí, neboť jste o tom jistě slyšel a znáte je. Proto vás pouze pokorně prosím, jak dovedu, abyste mi odpustil můj poklesek - že jsem si bez dovolení vzala za muže toho, kdo se mi nejvíc líbil. Nežádám od vás milost, aby mi byl darován život, chtěl abych však zemřít jako vaše dcera a nikoli jako váš nepřítel.“ Poté se mu s pláčem vrhla k nohám. Messer Negro byl už stár a byl to člověk povahy mírné a laskavé; rozplakal se proto, když slyšel tato slova, v slzách zdvihl dceru něžně se země a pravil: „Dceruško milá, bylo by mi bývalo mnohem milejší, kdybys byla měla takového manžela, jenž by se k tobě podle mého zdání hodil. Když už sis však vzala takového, jakýá se líbil tobě, byl by se jistě líbil i mně, a proto mě bolí, že jsi měla ke mně tak malou důvěru, že jsi ho přede mnou tajila - a ještě víc mě trápí, když vidím, žes ho ztratila, dřív než jsem se o tom mohl dozvědět. Když už se to však stalo, prokáži mu i po smrti - abys byla klidná - to, co bych mu byl rád prokázal za živa: budu ho ctít jako svého zetě.“ Poté se obrátil ke svým dětem a příbuzným a kázal jim, aby vypravili Gabriottovi veliký a ctnostný pohřeb.

Znaky díla:

Soubor 100 novel spojených rámcovým příběhem.

Kritika soudobých poměrů: chamtivost, hloupost; zakázáno církví;

Zfilmováno Paulem Pasollinim.