Jan Masaryk

Syn prvního československého prezidenta po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze a pracovním a studijním pobytu v USA (1907 až 1913) prožil 1. světovou válku jako důstojník rakousko-uherské armády. Po vzniku československa vstoupil do jeho diplomatických služeb a působil nejprve na zastupitelském úřadu v USA a pak v Londýně, zpočátku jako legační rada, v letech 1925-38 jako vyslanec. Na protest proti mnichovské dohodě v roce 1938 odstoupil ze své funkce. Po okupaci se stal od počátku významným představitelem zahraničního odboje, doma známým a populárním, jako komentátor čs. vysílání BBC. V exilové vládě v Londýně vykonával od počátku funkci ministra zahraničí, vedl řadu významných jednání a účastnil se i založení OSN. Byl však vždy spíše jen vykonavatelem zahraničně politické koncepce prezidenta Beneše než skutečným tvůrcem československé zahraniční politiky. Ministrem zahraničí zůstal i po skončení války a v duchu orientace československa na spojenectví se SSSR vystupoval disciplinovaně na mezinárodní scéně. Když se proto v únoru 1948 nepřipojil k demisi demokratických ministrů, zůstal ministrem Gottwaldovy vlády, a pronesl dokonce několik provládních prohlášení, významně tím přispěl KSč k dobytí moci a ke zmatení veřejnosti v zahraničí. Asi se již nikdy přesvědčivě neobjasní, zda pád z okna bytu v černínském paláci byl sebevraždou, jak zněl výsledek oficiálního vyšetřování, nebo vraždou, jak se domnívají jiní. Jisté je, že vznik totalitárního komunistického režimu byl v rozporu s demokratickým přesvědčením Jana Masaryka a že se s ním nemohl trvale ztotožnit. Jeho smrt pak umožnila v zahraničí pochopit, co se v československu skutečně stalo.