Úvaha

Úvaha patří k nejnáročnějším slohovým útvarům, projevuje se zde úroveň myšlení a zralost autora, jeho pohled na svět, jeho vzdělání a zkušenosti. S úvahou se setkáváme i v jiných slohových útvarech – doplňuje popis, charakteristiku, můžeme ji najít i ve výkladu. Publicistické úvahy - často jako úvahy politického charakteru nebo mají podobu reportáže nebo kratšího hodnotícího komentáře. Vědecké úvahy - při přednášce v úvodu může autor uvažovat nad problémem, posuzovat ho a v závěru uvažuje o dalších etapách rozvoje. Umělecké úvahy - nejčastější, vypravěč vysvětluje, uvažuje, zamýšlí se nad určitým jevem, nad jednáním, nad důsledky a výsledky lidských činů, může se projevit v řeči postav, kdy uvažují nad svým postavením, možnostmi… Za druh úvahy můžeme považovat esej- úvaha na téma literární, estetické… Většinou má nějaký dopad na čtenáře. Úvaha spočívá na hodnocení fakt, zamýšlí se nad určitým problémem, na rozdíl od výkladu nepoučuje, nepředkládá nové poznatky jako informace ale zamýšlí se nad nimi. Je subjektivní, autor zaujímá vlastní postoj k danému problému, přivádí k zamyšlení i čtenáře, aby se nad tím zamysleli sami. Autor dává jasně najevo své stanovisko. Větná skladba - často se používají řečnické otázky, kladení otázek a odpovědí, důležitá je logická návaznost vět. V úvodu je, co chceme osvětlit, ve stati je úvaha a hodnocení, v závěru je vyhodnocení. Objevují se tu ustálené obraty „zamyslíme-li se“, „položme si otázku“, „často se ptám“.