Zvuk

Rakouský fyzik Christian Doppler – studoval zvuk, 1803-1853, tóny dělíme na a)základní tón – tón s nejnižší frekvencí – 440 Hz – komorní A, b) zbylé tóny – frekvence rovna násobkům frekvence základního tónu, tyto tony jsou harmonické a dobarvují zvuk; -spíše se dnes používá temperované ladění – vše je o 2-4 tóny níž. Hudební intervaly se odvozují od základního tónu, interval je rozdíl mezi dvěmi tóny – prima, sekunda, tercie, kvarta, kvinta, sexta, septima, oktáva. Výška tónu – určena frekvencí daného tónu, 440Hz – referenční ton – komorní A, podle něho ladíme ostatní tóny; 1kHz – referenční tón v technice. Barva tónu – podle zdroje zvuku, který tón vydává – každý nástroj je z jiného materiálu, má jinou frekvenci a rezonanci, je to projev materiálu a způsob výroby. Intenzita zvuku – měří se v decibelech (dB), horní hranice pro člověka – 120dB. Značí se I a vypočítá se I=P/S …P-výkon zvukového vlnění, S-plocha, kterou prochází. Hlasitost – energie, kterou dodáváme zvukovému vlnění, měří se v Bell. Tři podmínky šíření zvuku: 1. zdroj zvuku – hudební nástroje, hlasy, reproduktor, 2. Příjmač, posluchač, 3. Prostředí, kterým sezvu šíří. Jak vytváří zvuk hudební nástroje? -Bubny – vibrace membrány, - Kytary, housle, klavír – vibrace strun, - flétny – vzduch se štěpí v náhubku, - klarinet, saxofon – vibrace plátku. Harmonický tón – čistý, složen z pravidelné sinusoidy, např.komorní A, Periodický tón – např.siréna, složen z nepravidelné sinusoidy, ve zvuku je slyšet kolísání tónu. Rychlost zvuku – cca 340 m/s (ovlivněno ale hlavně prostředím). Šíření zvuku – ovlivněno hustotou, teplotou…V hustším prostředí (voda) – šíření rychlejší, ve vyšší teplotě – šíření rychlejší. Ozvěna – odraz zvukových vln od různých překážek – vlny e vrací sem a tam – je tu časový posun. Člověk je schopen vnímat ozvěnu cca 0,1 s – proto musí být překážka min 17m od nás.