Stylistické prostředky

      Dělení:

• Syntaktické - Užívání a vypouštění spojovacích výrazů. (Asyndeton, Polysyndeton,  Parenteze)
  
• Slovosledné - Odchylky od pravidelného slovosledu. (Zeugma, Elipsa, Anakolut, Inverze,  Anastrofa)
  
• Řečnické - Rozpor mezi gramatickým a aktuálním obsahem výpovědi. (Řečnická otázka, Řečnická odpověď, Apostrofa, Apoziopeze, Exklamace, Antiteze, Subiectio, Dubitatio)
  
• Vzniklé hromaděním - (Aliterace, Paronomázie, Figura etymologova, Anafora, Epifora, Epanastrofa, Epizeuxis, Enumerace, Paralelismus, Chiasmus, Pleonasmus, Tautologie, Amplifikace, Hyperbola, Litotes, Gradace)
  

Pojmy:

• Alegorie (jinotaj) - Obraz nebo děj mající kromě doslovného významu ještě význam druhý - přenesený; skutečný obsah bývá utajen. Časté použití personifikace a metafor.
• Aliterace - Opakování stejných souhlásek nebo jejich skupin na začátku po sobě jdoucích slov nebo veršů
  
• Anafora - Opakování slova na začátku dvou nebo více po sobě jdoucích veršů, nebo po sobě jdoucích vět.
  
• Anakolut - Vyšinutí z větné stavby, změna započaté konstrukce
  
• Anastrofa - Inverze dvouslovného či dvoučlenného typu. 
  
• Antiteze - Tvrzení nebo pojem, který je v přímém rozporu nebo přesným opakem s jiným tvrzením či pojmem. Peklo je antitezí nebes, chaos je antitezí řádu.
  
• Aposiopeze - Značí nenadálé odmlčení, nedopovědění započaté věty či přerušenou výpověď. Častá v mluvě, v psané formě se často označuje třemi tečkami (...)
  
• Apostrofa - Řečnické oslovení, kterým se spisovatel obrací na věci, či nepřítomné osoby, kdy nedostaneme odpověď.
  
• Asonance - zvuková shoda samohlásek na konci veršů, bez ohledu na souhlásky. Častý prvek v lidové poezii.
  
• Asyndeton - Básnická figura založena na hromadění slov či veršů za sebou bez použití spojek (jednoduše je vynecháváme). Rychlý sled básnických představ. 
  
• Daktyl - Pravidelné opakovaní přízvučné a dvou nepřízvučných slabik 
  
• Disfenismus - zhrubění výrazu
  
• Elipsa - Vypuštění slov na základě čtenářova domyšlení, či jsou jasné z kontextu
  
• Epanastrofa (palilogie) - Opakování téhož slova na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty.
  
• Epifora - Opakovaní jednoho nebo několika slov na konci dvou po sobě jdoucích veršů nebo vět. 
• Epiteton - Básnický přívlastek. Novým, neotřelým spojením slov je podtržená některá výrazná vlastnost předmětu, osoby. Rozlišujeme dva druhy: Epiteton constans - přívlastek stálý, ustálený (Př.: Zelený háj, širý lán) Epiteton ornans - přívlastek zdobný, ozdobný (Př.: zemřelá slova)
  
• Epizeuxis - Opakování slova v jedné větě těsně po sobě (v jednom verši).
  
• Eufemismus - Zjemnění výrazu
  
• Eufonie (libozvučnost) - Hlásky či celé skupiny hlásek jsou řazeny tak, že je dosaženo zvukového účinku básně.
  
• Exklamace - Zvolání
  
• Gradace - Stupňování Rozdělení gradace: Klimax - Vzestupné stupňování (Př.: hezký < krásný < úchvatný) Antiklimax - Sestupné stupňování
  
• Hyperbola (nadsázka) - Pojmenování expresivně zveličující určitý rys nebo vlastnost
  
• Inverze - Změna slovosledu ve větě
  
• Ironie - Často humorná. Vyslovuje podstatně něco jiného, než skutečně míní, může předstírat, přehánět či říkat pravý opak
  
• Jamb - Pravidelné opakování nepřízvučné a přízvučné slabiky
  
• Kakofonie - Záměrný nelibozvuk
  
• Litotes - Oslabení významu; vyjádření kladu dvěma zápory
  
• Metafora - Přenesení významu na základě vnější podobnosti.
  
• Metonymie - Přenesení významu na základě souvislosti, nikoli však podobnosti.
  
• Metrum - Obecně platné rytmické schéma střídání stejného počtu slabik přízvučných a nepřízvučných.  Jednotkou metra je stopa, které rozdělujeme: Trochej - přízvučná, nepřízvučná (Př.: Velké, širé, rodné lány) Daktyl - přízvučná, nepřízvučná, nepřízvučná (Př.: Černý bor utíká z kopečka) Jamb - nepřízvučná, přízvučná (Př.: Jsi útlejší než hlas) Daktylotrochej - kombinace (Př.: Z oblohy bílý měsíček, starobný nebes tatíček.)
  
• Onomatopoie - Slova foneticky napodobující různé přirozené zvuky
  
• Oxymóron - Básnický přívlastek vyjadřující protichůdné vlastnosti.
  
• Parabola (přirovnání) - Přirovnání je rozšířeno v kratší epický příběh; vedle sebe probíhají 2 epické příběhy z různých oblastí, výsledný význam je poučný.
  
• Paralelismus - Podobná výstavba 2 i více po sobě jdoucích veršů nebo úseků textů.
  
• Paratenze - Gramaticky samostatné oddělení myšlenky, oddělené obyčejně pomlčkami.
  
• Paronomázie - Hromadění týchž morfémů (kořenů, kmenů slov), které nemusí být významově příbuzné
  
• Pleonasmus - Užití více slov stejného nebo blízkého významu k označení jediné skutečnosti.
  
• Polysyndeton - Nadbytek spojek (i, a).
  
• Personifikace (zosobnění) - Připisování lidských vlastností neživým věcem a zvířatům.
  
• Přirovnání - Přirovnání dvou jevů, které mají nějaký společný znak.
  
• Přísloví - Drobný epický útvar lidové slovesnosti, jímž lid vyjadřoval své zkušenosti ze života a zevšeobecňoval je. Obsahuje mravní ponaučení.
  
• Rčení - Stálené slovní spojení, charakterizující určitou situaci
  
• Refrén - Opakovaní jednoho nebo několika veršů na konci sloky
  
• Rým - Zvuková shoda hlásek či slabik konců posledních slov nebo slovních skupin ve verších Druhy rýmu: Sdružený - AABB Střídavý - ABAB Obkročný - ABBA Přerývaný - ABCB
  
• Řečnická otázka - Formou otázky se něco oznamuje, neočekává se odpověď
  
• Sarkasmus - Umocněná ironie, jízlivost. Kousavá, zraňující řeč, často vyjadřující jisté pohrdání.
  
• Synekdocha - Záměna příbuzných pojmů. Část se označí celkem, nebo naopak
  
• Tautologie - Rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy.
  
• Trochej - Pravidelné opakování přízvučné a nepřízvučné slabiky
  
• Zeugma - Případ, kdy sloveso má několik předmětů, ale váže se jen k jednomu.