Rozpad Jugoslávie

Jugoslávie – federativní republika, silné postavení měl Josip Broz Tito – držel ji pohromadě diktaturou – neřešeny národností spory.
1968 – nepokoje v Kosovu, poč. 70. let i v Chorvatsku. 1974 – vydána nová ústava, která dala více pravomocí republikám.
V 80. letech vypukly nové národnostní nepokoje v Kosovu, reakcí bylo posílení autonomie Kosova. Nepokoje se šířily do Vojvodiny a Makedonie.
Jaro 1989 zrušil srbský prezident Svobodan Miloševič autonomii Kosova a Vojvodiny, následují protesty Albánců a Maďarů.
1990 proběhly svobodné volby ve většině jugoslávských zemí, komunisti většinou prohráli, vzestup nacionalistů – nejaktivnější byli v Chorvatsku – Fronjo Tudman. Nacionalisté začali vyhlašovat svrchovanost svých republik – Chorvatska, Slovinska, Bosny a Hercegoviny; Kosovo se prohlásilo za Jugoslávskou republiku, Srbové to neuznali, začali podporovat vznik autonomních oblastí, to vedlo k národnostnímu napětí.
V říjnu 1990 – vyhlásili autonomii ve východním Chorvatsku, 1991 ho odtrhli od zbytku země, vyhlásili „Srbskou krajinu“. V prosinci 1990 uspořádali Slovinci referendum o nezávislosti, proti jugoslávská armáda, krátkodobě, nebyli tam Srbové, situace urovnána, v říjnu 1991 uznána nezávislost Slovinska.
V létě 1991 vyhlásilo nezávislost Chorvatska, vojenský zásah Srbů – ovládli 30 % Chorvatska. Zahájili etnické čistky. Proti protestuje OSN, poslána vojska, neschopna zabránit vraždění. Na jaře 1992 vyhlásila nezávislost Bosna a Hercegovina – proti Srbové – Radovan Karadžič, Srbové vyvolali občanskou válku – komplikovaná situace – proti sobě Srbové, Chorvaté a bosenští muslimové – tvrdé čistky. V květnu 1992 vyhlásili Albánci nezávislé Kosovo – to uznala jen Albánie, Srbové tam zahájili etnické čistky.
1993 – občanská válka ve většině jugoslávských republik. EU neschopna sjednat mír, vojska OSN také ne. Do řešení se zapojily USA. Koncem roku 1994 začaly 1 soudní procesy s jugoslávskými válečnými zločinci.