Kdo to byl?

To by byla zlá a neodpustitelná prorada, děl abbé, avšak podívejte se na Antonína, myslíte, a je pravděpodobné, že by tento mamlas získal děvče tak hezké? Jste si jista, že se nemýlíte? Poznala jste opravdu Annu kouzelnici?

Kanovník Roch má pravdu, dodal major. Byla to snad nějaká babka z hub, či z roští. A víte co, paní, snad ji Antonín opravdu vytáhl z Orše, neboť kdepak máte jistotu, že se věc přihodila, jak ji vypravujete, a že s tou ženskou Antonín spal. Váš manžel býval necuda, ale teď je to již starý člověk. Vím nejlépe, jak je stár, odpověděla paní mistrová, vím to dobře, ale tak děvka nebyla ni z hub ani z roští, nýbrž z vozu. Vy jste na to káp, byla to Anna. Tak! pravil major, když paní Důrová vyběhla z plovárny, vaše lítice vypráší Anně kůži. Vidíte ji, jak utíká? Vidíte, jak se vzteká?

Moje žena, děl Antonín, je potrhlá a zlá baba. Nezbývá mi nicm, než abych vzal čepici a hůl a šel za ní. Obávám se, že nebude vyhnutí a že budu nucen, abych jí natloukl.¨

Hra s krupkami

Náměstí Krokových Varů je důkladný čtverec, obehnaný měšťanskými stavbami. Je tu plno travin, několik stromů a kašna. Dvě pěkné cety po stranách velikého pivovaru spojují toto místo s parkem a procházejíce jím stoupají po utěšeném návrší k chrámu zasvěcenému svatému Vavřinci. Vypravuje se, že zde býval před dávními časy klášter a že jeho mnichové byli opilci. Od dob založení kláštera jsou cesty vedoucí k bazilice vroubeny hlohovým plotem a podle něho místo od místa stojí lavice, jež jsou natírány každého jara.

Přišed do těchto míst Antonín usedl na jednu z lavic, takže nemohl býti spatřen z vozu Arnoštkova, a přesto dosti dobře viděl, co se děje. Obydlí stálo v středu silniční vidlice, zde byl vůz, provaz, hrazda a koberce.

Antonín naslouchal, avšak vůkol vládlo ticho, pohoda a mír.

Je zřejmé, že moje žena upustila od svého úmyslu a že nechá Annu na pokoji. Dvě hodiny, jež zatím minuly, otupily snad její hněv a ulomily mu špičku.