Vladislav Vančura: Kosmas

Doba děje: přelom 11. a 12. století

Místo děje: Čechy

Obsah díla:

Kosmas byl kanovníkem (člen biskupova poradního sboru) pražské kapituly. Ve svém domě žil se svou ženou Božetěchou a přítelem Brunem. Jeho dům snad nikdy nebyl prázdný – chasníci, mniši, básnici; ti všichni a mnoho dalších trávili volné chvíle s tímto mužem, který pozorně poslouchal jejich vyprávění a vše si pozorně zapisoval. Seznámil se se čtyřmi starci, který jeho dům navštěvovali pravidelně.

První byl pohan zvířecího výrazu, jehož rodinu zahubil mor. Druhý byl chromý zajatec, jemuž byla ve válce uťata ruka. Třetí stařec kdysi proslul jako nevyrovnatelný lučištník, ale na své stáří už jen sotva chodil. A poslední byl otrok, jemuž se podařilo uniknout od svého pána.

Kosmas byl za jejich návštěvy rád, vždy je hojně pohostil, avšak jeho ženě a Brunovi se to nezamlouvalo. Tak se stalo, že jednoho dne byly vyhozeni násilím. Výpraskem zubožení starci se nakonec dobelhali až na pole jednoho žida, kde nejstarší ze starců umírá.

Jednoho dne je Kosmas povolán vyšetřit jakousi záležitost, jenomže místo toho vyrazí za svým dávným přítelem Šebířem. Vzpomínají na dávné časy, vyměňují si zkušenosti týkající se psaní knih. Když se vrátí domů, navštíví ho jeden ze starců, a nabídne mu jakousi sochu kterou objevil, ale on ho vyžene. Zanedlouho potom jeho žena umírá. Znovu se vydává za svým starým přítelem. Pochlubí se mu se svou kronikou.

Kniha končí tím, že Kosmas se svou kronikou sklidí veliký úspěch.