Anna Franková: Deník Anny Frankové

Doba děje: 2. sv. válka

Místo děje: Amsterodam

Postavy:

Hlavní postavy: Anna – třináctiletá slečna, která byla považována za velice nevychovanou, její povaha byla radostná a stále si stála za svým názorem. Ráda studovala a psala povídky. Milovala přírodu a chtěla se stát spisovatelkou.

Obsah díla:

Anna dostala ke třináctým narozeninám 12. června 1942 deník a rozhodla se, že své imaginární kamarádce Kitty vypoví vše, co ji trápí a co naopak dělá šťastnou. Toto období je pro ni šťastné, chodí do školy, je obklopena kamarády a rodinou. Když ale zavolal koncentrační tábor starší sestře Margot, rozhodl se otec Anny Otto, že se ukryjí v zadním domě jeho firmy a pak už to šlo ráz na ráz. Zabalili si každý pár věcí a postupně se dostali do zadního traktu. Nemizí jen rodina Frankových ale také van Daanovi. Poté také osloví i doktora Dusadla. V zadním domě je jich tedy 8. Anna píše po dobu dvou let, jak žijí, jak se postupně všichni seznamují, zhotovují tvrdá pravidla, která musí v zadním traktu všichni dodržovat. Ne vždy to pro ně je úplně snadné, firma stále funguje, tedy tam i chodí cizí lidé, kteří nevědí o 8 ukrývajících se Židech. Hodně jim pomáhají zaměstnanci Vicror Kugler, Johannes Kleiman, Miep Giesová a Elizabeth (Bep) Voskuujlová. Chodí je všichni pravidelně navštěvovat, shání jim potraviny zejména brambory, zeleninu, nic víc k sehnání není. Aby si všichni zkrátili čas v zadním traktu čtou mnoho knih, studují, jak jazyky, zeměpis, ekonomiku, dějepis a další, také se snaží pravidelně cvičit a poslouchat rádio. V zadním domě to není vůbec jednoduché, Anně často nadávaní, jak je nevychovaná a prostořeká. A má také velmi špatné vztahy s matkou, píše o ní, že to není matka, že ji v ničem nerozumí a takhle podobně to je v deníku opravdu na denním pořádku. Vznikají hádky a strach je stále ve vzduchu. Ani zlodějové nenechají firmu na pokoji, několikrát se stane, že jsou otevřená vrata a něco chybí. Jednou jim opravdu hrozí veliké nebezpečí, kdy se snaží mužská pohlaví vystrašit zloděje, ale přitom narazí i na jiné lidi. Okamžitě se schovávají, naštěstí vše dopadlo dobře. Anna se více spřátelí s Petrem van Daanem a často za ním chodí na půdu. Pozorují při otevřeném okně přírodu a hvězdy, povídají si a postupem se oba do sebe zamilují. Se vším je konec když na začátku srpna 1944 vtrhne do zadního traktu Zelená policie. Úkryt byl prozrazen. Zelená policie zatkla všech osm ukrývajících lidí a spolu s jejich ochránci V. Kuglerem aj. Kleimanem – nikola však Miep a Bep. Židé byli převezení do „židovského sběrného tábora“ Westerbork. Poté byli deportování do Osvětimi v Polsku. Všichni byli zavražděni až na Margot a Annu, které byly převezeny transportem do Bergen-Belsnu. Následkem katastrofálních hygienických poměrů tam vypukla v zimě 1944-1945 tyfová epidemie. Nejdříve umírá Margot a o pár dní později i Anna. Jediný kdo přežil, je Otto Frank. Znovu se oženil a věnoval se deníku své dcery Anny a šíření poselství v něm obsaženém.

Úryvek z knihy:

Úryvky: Od května 1940 to s dobrými časy začalo jít z kopce: nejdřív válka, potom kapitulace a vpád Němců, a pro náš Židy nastala bída. Jeden židovský zákon stíhal druhý a naše svoboda byla strašně okleštěna. Židé musejí nosit židovskou hvězdu; Židé musejí odevzdat jízdní kola; Židé nesmějí jezdit tramvají; Židé nesmějí jezdit autem, ani soukromým; Židé smějí nakupovat jen od 15 do 17 hodin; Židé smějí jen k židovskému holiči; Židé nesmějí do divadel a do kin a nesmějí se zdržovat ani na jiných místech určené k zábavě; Židé nesmějí na plovárny a stejně tak na tenisová, hokejová a jiná sportovní hřiště; Židé nesmějí… - Psal se rok 1940 a takhle to pro Židy vypadalo. Je to neuvěřitelné, když jsem to četla, nemohla jsem tomu uvěřit. Matku teď nemůžu vystát a musím se násilím držet, abych na ni každou chvilku nevyjela a zachovala klid. Dokázala bych ji klidně uhodit do tváře. - Tohle nedokážu pochopit, dva roky Anna píše o matce, škaredě, jak ji nemá ráda, ale proč si teda s ní nepromluví a nesnaží se to dát alespoň nějak do pořádku? Píše, jak už se necítí na dítě, že dokáže přemýšlet, proč tedy neudělá ten krok? Neuvěřitelné! Milá Kitty, vzájemné vztahy jsou tu čím dál tím horší. U stolu se nikdo neodváží otevřít ústa (leda aby do nich vložil sousto), protože cokoli kdo řekne, berou ostatní buďto ve zlém nebo si to vyloží úplně obráceně. -Nedokážu si představit bydlet v malém prostoru s osmi lidmi, s jejich názory, potřebami, obavami. Nikdy nebýt chvilku sám, dělit se o pokoj se starším mužem, jak musela Anna. Nejmilejší Kitty, nahoru teď chodím kvůli jedné věci – abych „ho“ uviděla. Můj život tady je teď mnohem lepší, protože má zase smysl a já se mám na co těšit. - Myslím, že bylo dobré, že se Anna spřátelila s Peterem. Určitě jí to ulehčilo spousty dny trápení, když si konečně mohla s někým popovídat. Moje domněnka byla správná, došlo k vloulání do skladu. Otec, van Daan a Peter byli okamžitě dole. Margot, matka, paní van Daanová a já jsme vyčkávaly. Čtyři ženy, které mají strach, nevydrží mlčet. Tak to bylo i s námi, až jsme dole uslyšely ránu. Potom bylo všude ticho, hodiny odbily tři čtvrti na deset. Z tváří nám vyprchala barva, ale ještě jsme byly klidné, i když vystrašené. - Z tohohle úryvku je zřejmé, jak náročné muselo být jednání, když se ukrýváte a někdo se snaží vykrást dům, kde jste.

Znaky díla:

Židé - 2. světová válka

Můj názor:

Názor na knihu je velmi kladný, myslím, že Anna jakožto třináctiletá dívka dokázala velmi jednoduše, ale upřímně vyjádřit svoje pocity a také pocity ostatních. O každém členu dokázala napsat, jak se chová, jaký je a co ho vyznačuje. Po přečtení deníku si dokážu dobře vybavit, jak se Židé v tomhle období cítili. Byla to velice krutá doba a jsem moc ráda, že jsem ji nezažila. To co se v knize píše, není veselé, správné ani nic podobného, je to život, který si prožilo tisíce lidí. Je to strašné!