George Bernard Shaw: Pygmalión

Doba děje: autorova současnost

Místo děje: Londýn

Obsah díla:

Učitel fonetiky Henry Higgins si na ulici zapisuje zvláštnosti v řeči lidí a odvozuje si podle nich jejich původ. Setká se takto s chudou dívkou Lízou, která na ulici prodává květiny a její řeč i způsoby jsou příšerné. Higgins se vsadí s dalším odborníkem plukovníkem Pickeringem, že z Lízy do půl roku vytvoří kultivovanou mladou dámou s dokonalým vyjadřováním. Za tímto účelem dívku přestěhuje k sobě domů a svěří ji do péče hospodyně paní Pearcové.
Líza dělá velké pokroky a po několika měsících navštíví paní Higginsovou (Henryho matku), což pro ni představuje generální zkoušku před vstupem do společnosti. Setká se zde s Freddym Eynsford-Hillem, který se do dívky zamiluje. Lízina řeč je dokonalá, ale způsoby ještě pokulhávají. Během zbývajícího času je však vše napraveno a Líza se chová jako princezna.
Společenská premiéra dopadne dobře a Higgins tak vyhraje sázku. Podle svých neomalených způsobů a bezohlednosti o události mluví jako o břemenu, které má konečně z krku. To Lízu popudí, protože se strachuje kvůli budoucnosti a z Higginsova chování není vůbec nadšená. Dojde mezi nimi ke střetu a Líza v noci z domu uprchne. Před vchodem na ni čeká Freddy, který ji vyzná lásku.
Celá společnost se druhého dne sejde u paní Higginsové, kde se ukáže jasněji než dřív, že partnerský vztah mezi Lízou a Henrym je nemyslitelný. V epilogu autor příběh doplňuje - Líza se provdala za Freddyho, založila si krámek s květinami, mohla se vždy spolehnout na pomoc plukovníka Pickeringa a Higginse si při každé příležitosti dobírá.

Úryvek z knihy:

PÁN (se opět obrátí k levici muže se zápisníkem): Mohu se zeptat, jak to děláte?
MUŽ SE ZÁPISNÍKEM: Pouhá fonetika. Věda o řeči. Moje profese, a zároveň můj koníček. Šťastný člověk, kterému koníček vydělává na živobytí! Vy rozpoznáte Ira nebo řekněme Angličana ze severního hrabství podle jeho nářečí. Já dokážu zařadit kohokoliv s přesností šesti mil. V Londýně s přesností dvou mil. Někdy dvou ulic.
KVÌTINÁŘKA: Že se nestydí, poseroutka!
PÁN: A dá se z toho vyžít?
MUŽ SE ZÁPISNÍKEM: Ale ovšem. Docela pohodlně. Žijeme v době zbohatlíků. Lidi začnou na periférii s ročním příjmem osmdesát liber, a skončí v centru se sto tisíci. Chtějí se periférie zbavit, jenže ona se nezapře; stačí, když otevřou pusu. A já je naučím -
KVÌTINÁŘKA: Ať se stará vo sebe a nechá ubohou holku -
MUŽ SE ZÁPISNÍKEM (vybuchne): Ženská, okamžitě s tím ohavným skuhráním přestaňte, nebo si hledejte útočiště na jiné posvátné půdě!
KVÌTINÁŘKA (se chabě brání): Já mám právo tady bejt zrovna jako vy.
MUŽ SE ZÁPISNÍKEM: Ženská, která vydává tak otravné a ohavné zvuky, nemá právo na nic - ani na život. Pomněte, že jste lidská bytost, v níž sídlí duše a božský dar artikulované mluvy; že vaše mateřština je jazykem Shakespeara, Miltona a bible, a nebublejte tu jako holub na báni!

Znaky díla:

● komedie o pěti jednáních
● ženská emancipace, problémy sociálních vrstev, útok proti předsudkům a konvencím, o vztazích
● kontrast - nepřirozené měšťanské prostředí x bezprostřední citlivá dívka - pochází z chudých poměrů, morálně převyšuje panstvo
● inspirace - antický mýtus o sochaři Pygmalionovi - zamiloval se do své sochy dívky, oživil ji
● jazyk je využit jako rozlišující a charakterizující prvek, vtipné dialogy, ironie, jízlivost
● dodatečně připojen Epilog a několik scén - vypravují další osudy Lízy a Freddyho (soužití, květinářství, vztah k Higginsovi)
● podle hry vznikl muzikál My Fair Lady; inspirace pro Vančuru - komedie Josefína

Můj názor:

Zábavné, milé, bezprostřední.