Čím je mi kniha (Úvaha)

Když jsem byl ještě malý a neuměl jsem číst, hodně jsem se divil, jak někdo může celé dny ležet v knihách. Nechápal jsem, proč je ochotný za ně obětovat spoustu peněz. Nyní už to vím.

První kniha, kterou jsem přečetl, se jmenovala Ferda Mravenec. Později jsem přešel k románům a dnes čtu jen encyklopedie, protože na ostatní mi už nezbývá čas. Mám ve svém pokoji dvě plné knihovny a spousta knih se mi tam nevejde, a proto musejí zůstat ležet na stole. Snad ke každým Vánocům či narozeninám dostávám aspoň jednu knihu.

Je lepší kniha, nebo internet? Potřebuji-li nějaké důležité informace, pak sáhnu po knize. Proč? Myslím, že v knize jsou podloženější informace. Čte-li člověk knihu, pak nemusí sedět u svítící obrazovky, může si ji přečíst venku nebo i doma, v místnosti, kde není počítač. Čtenář nemusí čekat, než se mu tato vymoženost zapne, stačí pouze vědět, kam a do které knihovny má sáhnout. Nejde-li elektřina, pak počítač, není-li na baterie, nefunguje, zatímco kniha „pracuje“ neustále. Kniha si svůj obsah, nejsou-li vytrženy všechny stránky z desek, uchová, zatímco na internetu se každý den tvoří i ruší spousta stránek, proto nevíme, zda text, který jsme tam dnes nalezli, tam bude i zítra. Kdyby nebylo knih a od začátku lidstva by byl pouze internet, potom bychom nepoznali řadu českých, ale i světových spisovatelů. Božena Němcová by nepsala knihy, ale své povídky by dala na internet. Většina lidí by se o ní vůbec nedověděla. Mnoho, hlavně dnešních, spisovatelů na psaní knih vydělalo pohádkové jmění.

Dříve, v dobách, kdy se knihy psaly ručně, byla taková věc velkou vzácností. Dnes má knihu snad každý. Pěkně srovnané knihy v knihovně se i dnes stávají ozdobou místnosti.

Knihy se snad nikdy nepřestanou psát, vydávat a číst, protože kniha neztratí svůj význam ani v budoucnosti.