Exkurze do Německa (Vypravování)

Na přelomu dubna a května 2008 zorganizovala naše škola dvoudenní exkurzi do Německa. Tuto akci jsem si vybrala, protože patřila k těm podařeným a záživným a představovala můj první kontakt s touto zemí. Zájezdu se účastnili studenti německého i anglického jazyka z různých tříd. Pedagogický doprovod tvořili pan Janů, paní Kašparová a paní Pýchová.

Vše začalo 29. dubna velmi brzkým budíčkem. Již kolem čtvrté hodiny se u školy začaly shromažďovat ospalé postavy připomínající zombie. Boj o životní prostor v autobusu proběhl bez ztrát a řidič mohl šlápnout na plyn. První problémy se však objevily ještě na české půdě. U jisté benzinové stanice zřejmě v okolí Prahy se zjistilo, že našemu dopravnímu prostředku chybí povolení pro vjezd do Berlína. Rozzuřený průvodce během telefonického hovoru obviňoval svého kolegu, že mu lže do očí, a my museli čekat na autobus s příslušným oprávněním. Po přesunu jsme se vydali dále směrem na západ. V tuto chvíli mnoho z nás pocítilo touhu odebrat se do říše snů, pan Janů však zastával jiný názor, chopil se mikrofonu a zahájil vysílání rádia Chalkopyrit. Ano, čtete správně, jedná se o jakýsi minerál, nad jehož vzorcem jsme celý zájezd marně přemýšleli. Pan profesor nás seznamoval s geologickými zajímavostmi českého středohoří a sděloval nám novinky ze světa biologie a zeměpisu. Poté jsme nepozorovaně přejeli hranice a ocitli se na německém území.

Prvním naším cílem bylo stanoveno město Drážďany. Během prohlídky jsme míjeli architektonické památky, prošli jsme exteriéry galerie Zwinger a nasávali atmosféru města. Následně nám byl udělen vytoužený rozchod a ve skupinkách jsme se vydali různými směry. V této fázi jsme podnikli kroky k poznání zásadních poměrů v cizím prostředí. Nejdříve jsme zamířili do McDonaldu, kde jsem lehce vykolejila prodavačku svou anglicko-německou objednávkou. V blízkosti tohoto zařízení jsme objevili antikvariát, kde se projevila moje vášeň pro nákup knih a z obchodu jsem odcházela s textem Der Spieler od Dostojevského. Další důležitou akci představovalo proniknutí do tajů místní hromadné dopravy. Po pečlivém prostudování map a jízdních řádů jsme nastoupili do vozu, který nás kupodivu přemístil přesně tam, kam jsme chtěli. Z celého města mě nejvíc šokovali nejmenovaní spolužáci, kteří během rozchodu po několik hodin setrvávali na veskrze nezajímavém místě a hráli šachy.

Den se chýlil ke konci a kola autobusu se stočila k hotelu, kde jsme měli strávit noc. Zde se staly velmi populárními toalety s automatickou dezinfekcí. Nad dveřmi se zde nacházel semafor, jehož červená barva signalizovala, že právě probíhá čištění prostoru. Z tohoto důvodu jsem si předsevzala nepřiblížit se v nočních hodinách k tomuto ďábelskému zařízení, jelikož moje rozespalost by mohla mít za následek útok chemikálií. Z hotelu si dále vybavuji nepraktické ložní povlečení a snídani, která nezahrnovala mou drogu - čaj.

Druhý den byl zasvěcen Berlínu, kde jsme nejdříve podnikli okružní jízdu s výkladem od pana průvodce. Poté jsme navštívili muzeum Pergamon, Braniborskou bránu, přírodovědné muzeum a další památky, na které si právě nemohu vzpomenout. Údivem dne se staly problémy při hledání běžného obchodu s potravinami a absence rohlíků. Po dvoudenní námaze jsme uvítali sedadla autobusu, po několika hodinách se již však nezdála tak sympatická. Cestu opět zpestřily problémy - jedna studentka ztratila peněženku a vydala se s paní Kašparovou na policejní stanici. Záležitost se vyřešila podobně rychle jako v česku, takže jsme si pobyt na německé půdě prodloužili o několik hodin.

Po dlouhotrvajícím marném boji najít na sedadle pohodlnou polohu a uhájit svůj životní prostor jsme konečně dorazili do Holic a naše myšlenky se upíraly k jedinému objektu - postel!