Co mi léta strávená na gymnáziu dala a vzala 2 (Úvaha)

Osmileté gymnázium by se dalo přirovnat k náročné milence, která umí dát spoustu příjemného, ale ne druhou stranu má velmi vysoké požadavky.

Neustále po mně vyžaduje poslušnost, dochvilnost, respekt, ale hlavně absolutní soustředění na výkon. Po každodenním několika hodinovém maratonu s ní bývám zcela vyčerpán a občas si i přeji, abychom se raději nikdy nepotkali. Naše soužití má však i pozitivní stránky. Bez ní bych neobjevil spoustu krásných míst, nezískal nové přátele a třeba ani VIP vstupenku do školní kolárny. V neposlední řadě nesmím opomenout romantické posezení nad dobrým obědem se sklenkou lahodného moku v kruhu asi sta nejbližších přátel. Nezapomenutelné jsou hodiny a hodiny, které společně věnujeme výtvarnému umění, hudbě, historii či romantické francouzské konverzaci. Naučila mně podrobně znát anatomii lidského těla, chemii lásky či životu na nakloněné rovině.

Učitelský sbor je jako rodina, kterou si nevyberete, ale máte ji. Snaží se, aby čest mojí milé neutrpěla, a aby její dobré jméno pokud možno zůstalo bez poskvrny. Proto se před příbuznými tváříme zodpovědně a seriozně, ale za jejich zády si s ní všichni vesele, bez zábran užíváme. A všichni jsou spokojeni.