Nejztacenější den našeho života byl ten, kdy jsme se nezasmáli (Úvaha)

Nejztracenější den našeho života, kdy jsme se nezasmáli.

Neznám člověka, který by se rád nezasmál, ať už vtipu, jinému tvorovi nebo jen tak z radosti. Smích je jeden z prostředků dorozumívání, ačkoliv byste to do něho neřekli. Když spolu dva lidé nemluví, stačí aby se na sebe podívali a darovali si navzájem úsměv, nepotřebují slova k usmíření. Jeden člověk může být Afričan a druhý Evropan, nemluví stejným jazykem, ale v tom spočívá to kouzlo, smích je univerzální jazyk, kterému se nemusí nikdo učit. Doplňuje náš život radostí a smyslností.

Každý se smějeme jinak, někdo hýká, jiný frká, další syčí, čtvrtý kdáká a pátý se podobá koni, může třeba bouchat nohou, jako kopytem, o zem a cenit zuby. Chrup je vlastně součást smíchu, a proto je nutné o něj správně pečovat. Bílé zuby tomu dodávají svěžest a tím rychleji se zvedne nálada. Dle mého názoru se může smát i člověk se špatnou náladou, co myslíte? Ale tento falešný smích každý hnedle rozpozná, a proto smutný člověk je radši smutný a nemíchá se ostatním do smíchu. Myslím, že na 99% se lidé do dobré nálady díky smíchu dostanou už po 5 minutách a ti co jim to jde hůř, si pomůžou malým štamprlátkem nebo sklenkou vína.

Někteří nemají dobrou ani špatnou náladu když se smějí, spíše škodolibou, říká se tomu posmívání. Není to dobrá vlastnost, jinému tvorovi může hodně ublížit, i když si to škodolibec třeba neuvědomí. I u dobrých kamarádů může dojít k rozporu kvůli smíchu a to tak, když jeden z nich neunese srandu. Například když si šlápne do psího výkalu a kamarád se začne smát, ten druhý se urazí. Tito lidé se nazývají „bez smyslu pro humor“. Dá se smích nějako využít? Existuje spoustu využití, třeba oslavy, zvednutí nálady nebo posilování břišních svalů.( a já si pořád říkám že sem taková korba). Krom toho by se měly postavit elektrárny, které by vyráběli energii z lidského smíchu, je to ekologické, ale asi nereálné, škoda.

Může se smíchem nastat nějaký problém? První problém je se smíchem přestat, mají s tím problém hlavně mladiství, kteří se řehtají jako na lesy a ne a ne mlčet. Když se smějí ve škole, tak většinou dostanou vynadáno, a nikdo neví proč, následuje další etapa zdlouhavého smíchu. Když už mluvíme o škole, smích má také jednu fyzikální vlastnost: řetězovou reakci. Takto se dá rozesmát celý svět J. Já mám občas problém, když sedím dlouho v čekárně a nudím se, bloudím hlavou a potkávám v ní staré vzpomínky, někdy natolik vtipné, že se začnu smát nahlas a všichni co tam sedí, se na mě koukají jako na blázna.

Když už jsem chvíli ten blázen, napadne mě, že bych mohla být nějaký umělec,protože někteří také bývali podivíni. Myslíte si že byl Sebastian Roch Chamfort podivín? Asi ne, když napsal tak pěkný citát, díky kterému se teď zamýšlím nad smíchem. Tak konkrétně k citátu. Den kdy jsem se nezasmála existuje, bylo to 7.2.1996, to jsem se narodila, ale nemyslím si, že je nejztracenější, protože kdyby nebyl on, nebyla bych tu já. Byla jsem na světě nováček, a tak mi do smíchu zrovna nebylo. Za to dnes je tomu opak, přepadají mě návaly smíchu až si občas sama říkám ,jestli jsem normální. Ale komu to vadí? Vždyť smích je lék. J


Přidal: Annicka

Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 731
Zhlédnuto: 3021 krát
Datum publikování: 10. 6. 2011