Dopis Exupérimu (Dopis)

Milý pane Exupéry,

Zdravím Vás z České republiky, kterou byste mohl znát, protože leží, stejně jako Francie v Evropě. Četla jsem Vaši knihu o Malém princi a zaujala mě zmínka o tom, že pokud by někdo někde uviděl Malého prince, má Vás informovat. Tak se o to teď pokusím.

Jednoho slunného dne jsem vyrazila se svou babičkou na houby. Vzali jsme si košík, nůž a holínky, nasedly na kola a vyrazily. Přijely jsme do lesa a začaly jsme hledat. Asi po půl hodině se rozpršelo. Začalo se mi honit hlavou: „Co teď? Jsme uprostřed lesa. Začíná silně pršet. Nemáme bundy. Nemáme s sebou mobil. Nestihneme dojet domů.“ Z posledních sil jsme došli ke staré boudě, ve které bylo seno. Sedli jsme si s babičkou vedle sebe a čekaly, až se počasí umoudří. Jenže to se nestalo, a tak jsme museli v seníku přespat.

Když jsem se ráno probudila, byla jsem v kůlně sama. „Babička šla najít kola“ pomyslela jsem si. Po pár minutách mě napadlo porozhlédnout se po dosti velkém seníku. A v tu chvíli jsem ho spatřila. Seděl tam a usmíval se na mě. Měl vlasy jak dozrálé obilí. Několik málo vteřin jsme se na sebe dívali. Jeho pohled mě hřál na srdci. Chtěla jsem si k němu přisednout, ale do kůlny vstoupila babička s koly a košíkem hub. Pohlédla jsem zpět k Malému princi, ale on už tam nebyl. Asi se vrátil domů na svou planetku.

Babičce ani nikomu jinému jsem své tajemství neprozradila, až dnes jsem si vzpomněla, že na světě je ještě jeden člověk, který mé pocity sdílí. Doufám, že Vás můj dopis potěší a že se ještě jednou s Malým princem zde na Zemi setkám. Až se tak stane, napíši Vám další dopis.

S pozdravem Kristýna Chlandová