Projížďka podzimním lesem (Líčení)

Znáte ten děsnej pocit, když vám uprostřed nádherného snu začne zuřivě zvonit budík, a přestože se vám zrovna skoro rozskočí hlava, musíte vyskočit z postele nebo se z ní aspoň (s vypětím všech sil) vyplazit, abyste se dostali do školy včas? Je to zdrcující. Mě však doprovází vědomí, že za chvíli nasednu na kolo a vydám se na důležitou misi, jejíž trasa vede přímo skrz útroby našeho pověstného Žďárského lesa.

Sbalím si všechno své potřebné vybavení, pročistím zbraně a doplním munici. Za pár okamžiků již za sebou v záři vycházejícího slunce zavírám branku do zahrady, na níž ještě visí malinké kapičky rosy, a vyrážím na cestu. Úspěšně míjím obecní rybníček i místní hospodu (zatím jsem pokaždé odolal), pak před poštou, bývalou kampeličkou, prudce strhnu řízení doleva na výpadovku ve směru na stanoviště Alfa. Po profičení kolem vlakové zastávky přichází závěrečné stoupání. Nahoře na kopci se naposledy ohlédnu do údolí za svojí rodnou vesničkou, jež doposud stále vězí ponořena do oblaku husté šedobílé mlhy. A s bušícím srdcem se rozjedu do nitra Žďárského lesa.

První nástraha na mě čeká v podobě dvou set metrového úseku kaluží a nefalšovaného lesního bahna. To je přesně takové, které se rádo lepí na zčerstva vyprané kalhoty. Někdy mě svojí přítomností obdaří i na méně očekávaných místech. Moje brnění, školní baťoh, však stačí většinu útoků odrazit. Další cesta probíhá v poklidném tempu až na stanoviště Alfa – hájenka Nová Ves, č. p. 1. Za ní se ocitám ve sféře polomů, kde za silných bouří nepřátelští záškodníci vyvracejí stromy vedle cest, v domnění, že nám znemožní komunikaci a zásobování. Kluci ze stanoviště Alfa však mají vše pod kontrolou a další den už tvrdě a vytrvale pracují na asanaci zasaženého území.

V následující etapě se dostávám do vyšší nadmořské výšky. Mění se tu složení lesa – začínají převažovat listnáče. Vidím, jak se v každém okamžiku ve vzduchu třepotají desítky lístků hrajících nespočtem odstínů oranžových a zlatavých barev. Pozvolna dopadají na zem a já se stávám takřka neviditelným v tomto dokonalém maskování. S každým nadechnutím cítím tu zvláštní podzimní atmosféru, atmosféru přeměny a posunu kupředu, a začínají se mi vybavovat dávné vzpomínky.

Mise pokračuje dál a dosahuji stanoviště Beta – hájenka Studená voda. V tomto sektoru se často pohybovaly předsunuté hlídky v převlečení za sběrače hub, jejich počty se však den ode dne tenčí. Postupně začínám slyšet hluk projíždějících transportních a obrněných vozidel a kolem příkopů se množí podivné věcičky, z nichž se line podezřelé aroma. Ano, nemýlíte se. Dosáhl jsem nepřátelského teritoria. Jsem v Pardubickém kraji.

Nechávám les za sebou a nenápadně vyjíždím na další strategický bod mé cesty – stanoviště Gama – křížek na Poběžovicích, jež je kryt statnou lípou. Z Poběžovic je nádherný výhled do celého okolí, zde je poslední příležitost projít si celý plán. Potom už se po hlavě pouštím z kopce dolů, do Holic, kde se nenápadně infiltruji do této školy a vydávám se za žáka 7.C.

Jedna část mise úspěšně končí, ale ta důležitější teprve začíná. Nechme se překvapit, jestli dnes bude padat omítka na stropech, či dojde k zamoření školní sítě nebo jen k prosté záměně tajných informací a cílené dezinformaci. Těším se, že až vše splním, budu se moci s vítězoslavným pocitem opět vrátit domů.