Můj oblíbený literární hrdina (Charakteristika)

Třináctiletá Jana Tománková, hlavní postava knihy Heleny Šmahelové „Velké trápení“, to nemá v životě pro svou mezkovitost vůbec lehké. Její hezkou tvář zdobily velké hnědé oči s hustým obočím nad nosem téměř srůstajícím, velké rty a vysoké čelo.

Velice se podobá svému tatínkovi, a to nejen vzhledem, ale i vlastnostmi a chováním. Zato její sestra Míša, ta byla jako maminka. Všichni čtyři žili v bytě jednoho pražského „paneláku“. Jana se považovala za dospělou, a proto odmítala podřídit se ostatním. Téměř žádná její činnost se neobešla bez konfliktu, a tak si u tatínka vysloužila přezdívku „Velké trápení“, kterou později používal zkráceně: Tapi.

Dobře se učila, ve třídě byla velmi oblíbená, a to hlavně u chlapců. Bez jejích dobrých nápadů si nikdo neuměl představit život ve škole a hlavně pionýrské schůzky. Domov jí byl samozřejmostí, neuvědomovala si, jaké má štěstí, že žije se svými rodiči a mladší sestrou. Nemohla vědět, že to již skončí, rodiče se rozvedou a Míša odejde s maminkou pryč.

Až potom v dětském domově, kam ji poslal tatínek, protože se o ni nedovedl sám starat, poznala i jiné děti, které neměly v životě takové štěstí jako ona. Zpočátku se bouřila proti pravidlům dodržovaným v domově, trucovala, odmítala pracovat a úplně se přestala učit. Po nějaké době jí ale její spolubydlící děti nevědomky naučily poznávat sama sebe, utvrzovat se ve své vůli a hlavně – umět se přemoci a nebýt tvrdohlavá.

Když odjížděla na prázdniny k rodičům, byl z ní úplně někdo jiný, než jakou ji znali. I když někdy nerada, dokázala se podřídit okolí, nebyla umíněná. Všichni z rodiny, která se znovu dala dohromady, byli velmi překvapeni změnou v její povaze.