Shnilá nadílka (Vypravování)

Jednoho podzimního dne, když mi bylo asi sedm let, nám rodiče oznámili, že je potřeba vyčistit starý fóliovník. S mými mladšími bratry jsme se společně pustili do vytrhávání zvadlých a seschlých rostlin okurek, rajčat a paprik.

Zpočátku jsme pilně pracovali, dílo nám šlo od ruky, ale postupně jsme začínali čím dál tím víc zlobit. Už nás nebavilo nosit shnilou zeleninu do přistavěného kolečka a vymysleli jsme si novou, lepší zábavu. Rajčata a okurky jsme házeli přes plot na silnici. Potom jsme se schovali za strom a čekali, až kolem někdo pojede.

Po chvíli se opravdu ozvalo rychle se blížící auto. řidič nestačil včas přibrzdit, a tak projel plnou rychlostí námi připravenou zeleninou. Kaše se rozletěla na všechny strany. Značně nám také potřísnila oblečení, ale to nám vůbec nevadilo. Měli jsme radost z toho, jak i další auta zeleninou buď rychle projela, což způsobovalo její další a další rozptylování, a nebo musela téměř zastavit.

Po chvíli jsme ale fóliovník zcela vyčistili, a proto jsme si museli pomoci jinak. Rozběhli jsme se po zahradě a sbírali shnilá jablka. I ta pak končila na již známém místě.

Najednou přestali kluci sbírat a utekli! Já jsem vůbec netušila, co je tak vystrašilo, a tak jsem pilně pokračovala ve své "práci"...

Když vtom mě někdo zezadu uchopil za rameno a na zadek mně dopadla obrovská ruka! To jsem už poznala, že jsme byli odhaleni a tatínek přišel trestat naši rošťárnu. Musela jsem si vzít hrábě a jejich obrácenou stranou seškrabovat zbytky břečky ze silnice, což pro mě bylo velice ponižující hlavně ve chvíli, kdy šel někdo okolo. Nic nepomohly moje námitky, že "kluci taky". tatínek byl velmi rozzlobený, a protože viděl právě mě, musela jsem to čistit sama. V duchu jsem si opakovala větu: "Však já vám ukážu, vy budete litovat!" která patřila snad celému světu!

Dnes se za své zlobení velmi stydím a divím se, že nám rodiče tehdy pořádně nenařezali.