Super Size Me (Úvaha)

Mám napsaný nadpis a nevím, jak dál. Procházím bulvár novinky.cz, abych našel nějakou inspiraci. A ejhle, zrovna poslední zpráva se mi hodí: „Pacientka se nevešla do sanitky, operovali ji přímo na vozíku“. I když asi ne, k této zprávě se raději nebudu vyjadřovat.

Tuhle se někdo zmínil o tom, že je ve společnosti tolerováno někomu vytýkat, že kouří, ale že je nepřípustné někoho upozorňovat ve společnosti na to, že má nadváhu. A tomu se někdo diví? Vždyť tím, že vedle mne někdo pálí jednu cigaretu za druhou, poškozuje i mé zdraví. Tím, že někdo ročně zdvojnásobí svou váhu, mi nijak neubližuje. Pokud tedy nezničí zařízení jako výtahy a židle, které bych někdy chtěl využít. Vždyť jí svoji večeři, ne? Zda za ni zaplatil deset korun, nebo deset tisíc mi může být jedno. Jestli mu ji ke stolu přinesou, nebo zda mu ji dovezou vlakem, je problémem podniku, kde se stravuje. Kdybych mu diktoval, jakou má mít váhu, zabíhám jen do soukromí té dotyčné osoby. Ale mně vadí to, že někdo likviduje mé zdraví. Kvůli téhle jeho hloupé cigaretě umřu o minutu dřív. Kvůli té druhé o další minutu. A kvůli tamté mne dřív přejede auto nebo na mne spadne strom.

O tom, jak jsou fast foody zlé a špatné asi psali všichni mí spolužáci. Není proto asi nutné, abych dumal nad tím, co způsobilo obrovský úspěch firmy McDonald, zda to byla masívní reklama ve všech médiích, nebo zaměření se také na děti. A nebo mám přemýšlet nad tím, zda to vůbec je chyba této společnosti?

Tak, jídlo z MacDonaldu není zdravé, nebudeme ho tedy jíst. Kouřit samozřejmě nebudeme taky, nebudeme se dívat do monitorů, abychom si nekazili zrak. Život ve městě je příliš stresující, přestěhujeme se proto na vesnici. A víte o tom, že ani život na venkově není bezstarostný? Problémy se pak nepříznivě odrážejí na zdraví a dřívějším úmrtí. Musíme se proto odebrat do přírody. Budeme žít v pohodě v jeskyni a budeme jíst jen zdravé kořínky a broučky (neboť mamuty nám vyjedli naši předci). Ale myslím, že i takový život by člověku starosti způsoboval.

Nezbude nám tedy než se svobodně rozhodnout, do jaké míry podlehneme reklamě a budeme dělat to, co nám předkládá. Na televizi se nedívám, reklamu v tisku přehlížím, billboardy u silnice mě rozptylují, na webu si všímám jen reklamy, která mě zajímá. A hamburgery nejím. Není to tím, že bych se nesetkal s jejich reklamou. Ani tím, že by mi tato strava nějak nevyhovovala. Podle mne hodně záleží na výchově. Doma mi řekli, že toto jídlo není zdravé. Nejedl jsem to kvůli tomu, abych je poslechl. A nyní se tomu vyhýbám, přestože mě rodiče nedrží za ruku.

Proč se nestravuji v MacDonaldu? Protože to mám jednak zruky a za druhé mě to neláká. Proč nekouřím? Protože nejsem blbec. To přece není nic výjimečného, nic záslužného ani obdivuhodného. Nekouřit je normální.

Možná by mé předchozí řádky mohly vyvolávat dojem, že se k této problematice stavím lhostejně a že ve mně film Super Size Me nic nezanechal. To není úplná pravda. Zajímavý určitě byl. Jen jej přijímám jako ostatně všechny informace s jistou rezervou. Jeho poselstvím je ukázat světu, co nesprávná strava dokáže udělat poměrně zdravému tělu za překvapivě krátkou dobu. Tato jeho úloha určitě velice důležitá, neboť nehorší jsou problémy, o kterých se nemluví. Ale myslíte, že po zhlédnutí několika pohyblivých obrázků změní miliarda lidí své stravovací návyky?

Víte, na co asi nezapomenu? Že Amerika je země neomezených možností, kde se zvrací z okýnek aut. Jo, vlastně možná taky na to, že hamburgery a hranolky nejsou zdravé.