Za tuhle knihu Vám patří dík! (Dopis)

Vážený pane Remarque,

vím, že by Vám mé jméno nic neřeklo, protože není historicky možné, abychom se někdy setkali. Nicméně si nedokáži odpustit napsat Vám dopis, ve kterém Vám chci poděkovat za Vaše knihy. Asi byste nevěřil, že po několika destiletích od Vaší smrti se najde mladý člověk, který bude s takovým zaujetím „hltat“ romány, které jste sepsal a které se zrodily ve Vaší mysli. Zřejmě přemýšlíte, jak jsem se k těm knihám dostala. Odpověď je jednoduchá. Jednou ve škole měla moje spolužačka referát o spisovateli a knížce, o které jsem do té doby neměla zdání, že existuje. Její přednes mě velmi zaujal, a tak jsem druhý den šla do knihovny a vypůjčila si knihu Tři kamarádi. Nikdy předtím mě nenapadlo, že existuje tak úžasná kniha a já o ní neslyšela. Hned od začátku se mi velmi líbila, a tak jsem si po přečtení pustila do četby Noci v Lisabonu, která je podle mého názoru také velmi kvalitní. Po ní jsem se dostala ke knize, kvůli které Vám píši tento dopis, ve kterém Vám chci velmi poděkovat. Ta kniha se jmenuje Nebe nezná vyvolených. Máte pravdu, je to ta kniha, ve které popisujete příběh závodníka, jeho přítele a hlavně nemocné dívky, která ví, že brzy zemře, protože má TBC. Možná se ptáte, proč mě zaujala právě tato a ne nějaká jiná. Odpověď je velmi jednoduchá. Já jsem totiž velký fanoušek Formule 1 a všeho co s ní souvisí. Proto není divu, že mě zaujala právě tato kniha. Kdybyste jen mohl vidět, kolik slz mi proteklo při čtení. Kolikrát jsem se jen ptala, jak je možné, že v 1962 je někdo schopný napsat to, co jsem držela v ruce. Myslím, že kdyby byla nějaká anketa o nejlepší knihu, tahle by se umístila velmi vysoko. Kdybyste mi jen mohl prozradit tajemství. Jak jste přišel na námět? Napadlo Vás vůbec někdy, že po tak dlouhé době od vydání bude někdo psát dopis, ve kterém mu dochází slova, jak jen říci děkuji. Není to snadné mluvit s někým, na kterého již lidé „pozapomněli,“ ale bohužel si nedokáži pomoci. Tyto pocity, které se snažím líčit, v sobě nosím dlouho. Jen jedna věc by mě ještě zajímala. Postavy v knize jsou vymyšlené, nebo ti lidé skutečně žili? To už se asi nedovím, protože již není nikdo, kdo by mi to mohl říci. Kdybych mohla, poděkovala bych Vám za ní osobně, ale bohužel oba víme, že to není možné. Jen jednu věc mohu slíbit. Každému, kdo bude chtít poradit s výběrem knihy, dopuručím Nebe nezná vyvolených. Věřím, že poté bude Vaše „nebeská“ poštovní schránka přeplněná dopisy podobného charakteru jako je ten můj. Každý se bude snažit poděkovat za krásný román.

S pozdravem

Vaše věrná čtenářka


Přidal: helmistr

Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 586
Zhlédnuto: 3661 krát
Datum publikování: 1. 3. 2010