Svět mýma očima (Úvaha)

Jsem student, kterému je teprve 19 let a žije stále se svými rodiči, ale mám už mnoho zážitků a zkušeností ze života, proto by pro mne neměl být problém zamyslet se nad tím a napsat, jak vidím svět svýma očima.

Rád bych začal od úplného začátku, když mi byly asi tři roky a začal jsem poprvé vnímat svět. Vše pro mě bylo nové a neprozkoumané, tak mi nezbývalo nic jiného než vše okolo, pečlivě prozkoumat. Nyní si říkám, že to bylo asi nejlehčí období mého života, netrápili mě žádné domácí úkoly, žádné písemky ani zkoušení, množství peněz nebylo mojí starostí a holky byly pouze ošklivý kluci, co se neumějí prát a pořád brečí.

Poté ovšem přišla další etapa mého života - období nástupu do školy. Většina dětí se do školy těší, až se budou učit a budou velcí, to by se mělo týkat i mne, ale nesměl bych mít o 4 roky staršího bráchu, který se vždy bavil tím, že mi vyprávěl o útrapách ve škole a ranním stávání, a tak se mi stal nástup do školy noční můrou, která mimochodem trvá ještě nyní. V tuto dobu jsem byl jinak stále ještě šťastný a bez žádných velkých starostí jsem si užíval života.

Vše dobré a veselé skončilo jedním dnem a to nástupem na gymnázium, kde už nebylo možné si o hodinách hrát s učiteli a přestávky si krátit rvačkami na chodbě, tady se člověk musel pouze učit, psát, počítat a to nejhorší, stále poslouchat výhružky učitelů o maturitě. I když mne všechny tyto skutečnosti velmi trápily, já je dokázal úspěšně ignorovat a věnovat se věcem, důležitějším, jako například chytání ryb, jízdě na motorce nebo vymýšlení těch největších skopičin se svými kamarády.

Další část života jsem strávil jako mladý puberťák, jehož největší problém byl v tom, kdy už mu začnou růst první vousy, kam zajde o víkendu na diskotéku nebo kdo mu koupí na večer alkohol. V tomto období byl okolní svět, hlavně lidi v něm absolutně mimo a nikdo mě nedokázal pochopit. Ve skutečnosti jsem to byl já, kdo vypadal trochu jak blázen, jenž se opět chová, jak dítě na nižším stupni základní školy. Hlavním problémem těchto let je změna vnímání holek, které jsou najednou pěkné, což mi dokázalo nejednou pěkně pomotat hlavu, ale já si to vše skvěle užil a nejradši bych se do těchto let zase vrátil.

Nástupem do maturitního ročníku, začala etapa života, kterou právě prožívám, ovšem přeju si, aby co nejdříve skončila, protože na mě čeká maturita, přijímací řízení na vysokou školu a nekonečná studia. Toto období je pro mě nejspíše nejvíce zlomové, poprvé se cítím trochu jako dospělý člověk, který za sebe zodpovídá a už mi nikdo nemusí pomáhat. Celkový pohled na svět je nyní něco úplně jiného, nedělám už nepředvídatelné hlouposti, ale nad vším dlouho přemýšlím i nad tím, jaký to bude mít vliv na moji budoucnost.

Svět mýma očima je téma, které mi pomohlo se zamyslet nad svým prožitým životem a uvědomit si, jak se každým rokem mění můj pohled na svět, a věřím, že za rok bych to napsal úplně jinak než právě teď, snad budu stále stejně zdravý a spokojený.