Daniel Defoe a Robinson Crusoe

Daniel Defoe ( ?.?. 1660. – 24.4. 1731) a Robinson Crusoe

Byl to anglický spisovatel, který je považován za jednoho ze zakladatelů moderního románu. Patří k nejpozoruhodnějším autorům světové literatury a jeho život, plný nejasností, je možná napínavější než všechny romány, které napsal. Začíná to již u jména: Defoe se jmenoval Foe, ale protože toto slovo znamená anglicky „nepřítel“, přidal si kolem roku 1704 před jméno šlechtický přídomek „de“.

Měl se sát kalvinistickým duchovním, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a oženil se. Roku 1685 se přidal k armádě vévodě z Monmouthu, který povstal proti novému králi Jakubovi II., jenž chtěl obnovit absolutismus. Defoe jen o vlásek unikl oprátce a musel se skrývat až do roku 1688, kdy byl Jakub II. vyhnán ze země. Hned po revoluci se pustil do psaní. Vydával především pamflety, což byly letáky s články, které ostře a se satirickým nádechem napadaly nešvary a osobnosti tehdejší doby.

Vedle toho chtěl za každou cenu vydělat peníze, a proto se pouštěl do mnoha nejistých podniků – obchodoval s vínem, vyráběl voňavky, podílel se na konstrukci ponorky, která měla zaručeně nalézt poklad….a vždy zkrachoval.

Psal také pronikavé úvahy o problémech tehdejší společnosti a snažil se navrhnout řešení. V Eseji o projektech například navrhoval, aby se stát více soustředil na sociální politiku, zřídil humánní útulky pro duševně choré, založil akademii pečující o kulturu anglického jazyka a poskytl finance na vzdělávání žen.

Ve svých pamfletech dosáhl takové úrovně, že se stal téměř lidovým hrdinou a jeho odpůrci ho odsoudili a postavili na pranýř. Defoe dokázal i této potupy a v Hymnu na pranýř děkoval vládě, že ho poctila tak proslulým trestem. A

utor sám se však korupci neubránil. Stal se špehem předsedy dolní sněmovny Roberta Harleye, přecházel z jednoho politického tábora do druhého a nezřídka procoval pro několik politických stran najednou a psal anonymní pamflety proti všem. V té době řídil a psal vlastní noviny Review (Přehled), ve kterých měl rubriku, kde odpovídal na dopisy čtenářů. Jeho noviny šly na dračku a pochopitelně přibývalo i nepřátel a časem se prozradilo, že je tajný agent a udavač. Z díla: Jsou to někdy neprávem opomíjené romány, jako je Dobrodružný život kapitána Singletona nebo napínavé osudy nebojácné dívky Moll Flandersové. Oba romány vynikají promyšleným dějem, bohatostí detailů a místy reportážním charakterem, takže se nám zdá, jako by se jednalo o skutečné události.

Robinson Crusoe

Tento román vyšel roku 1719 a jeho oficiální název zní: „Život a zvláštní dobrodružství Robinsona Crusoea, námořníka z Yorku, který žil dvacet osm let na neobydleném ostrově u amerického pobřeží nedaleko ústí velké řeky Orinoko, vržen na pobřeží ztroskotané lodi, jež jako jediný přežil. S vylíčením, jak byl nakonec podivuhodně osvobozen piráty. Napsáno jím samým.“ Všimněte si slov „napsáno jím samým“. Dodnes se totiž objevují domněnky, že autorem románu byl skutečně jakýsi Crusoe, kterému jej Defoe ukradl. Tato teorie je ale velice nepravděpodobná.

Román byl hned po vydání přeložen do několika evropských jazyků a slovo „robinson“ v nich brzy zdomácnělo.

Z obsáhlého Defoeova díla vyzařuje touha po spravedlivém a čestném životě. A přesto sám autor zemřel skrývaje se před svými věřiteli a s potupným označením bezcharakterního udavače.