Jan Ámos Komenský(1592-1670)

Jan Ámos Komenský životopis Jan Amos Komenský byl českým teologem,filosofem,spisovatelem,myslitelem,zakladatelem moderní pedagogiky a posledním biskupem Jednoty bratrské. Narodil se 28.března 1592.Avšak přesné místo jeho narození není dosus známo.Spekuluje se,že se narodil v Uherském Brodě,jak je uvedeno v Naardenu na náhrobní desce.Další pravděpodobná místa jsou Nivnice a nebo Komna ,odkud pocházela otcova rodina.Jeho otec Martin byl významným členem Jednoty bratrské. Když mu bylo 12 let,zemřeli mu rodiče a 2 ze 4 sester,a tak ho vychovávala jeho teta. V roce 1608 začal studovat na vyšší latinské českobratrské škole v Přerově a o 3 roky později na německých evangelických školách, nejprve na akademii v Herbornu, potom na univerzitě v Heidelbergu. Po skončení studií se vrací do Přerova jako učitel latiny.V roce 1616 byl vysvěcen na kněze Jednoty bratrské a po dalších 2 letech se ujal řízení bratrského sboru v severomoravském Fulneku. Odtud musel po bitvě na Bílé Hoře utéci, jako bratrský kněz se skrýval nejdříve na Moravě pak v čechách. Roku 1628 opustil vlast a odešel do exilu do polského Lešna. Po vypálení Lešna koncem dubna 1656, při kterém přišel o celou knihovnu i svůj majetek, se uchýlil do Amsterdamu v Nizozemí,kde dožil zbytek svého života. Společníkem mu zde byl například Rembrandt van Rijn a se zhoršujícím se zdravím také čím dál častěji lékař Nicolaes Tulp.Komenský zemřel po dlouhodobých zdravotních problémech, ve společnosti své ženy Jany a syna Daniela, 15.listopadu 1670 a pohřben byl 22.listopadu v Naardenu. pedagogické názory Komenský vysoce cení význam výchovy. Podle něj by žádné dítě nemělo být vyloučeno z výchovy, protože i to nejméně nadané dítě lze alespoň poněkud vychovat. Cíle výchovy: • poznat sebe a svět - vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech, • ovládnout sebe - výchova mravní • povznést se k Bohu - výchova náboženská Klade důraz na význam kázně. Odmítá tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouští. Školská organizace podle Komenského: • od narození do 6 let má být dítě vychováváno doma. Obsah výuky stanovil v příručce pro rodiče Informatorium školy mateřské • od 6 do 12 let navštěvují děti školu obecnou, která by měla být v každém městě i vesnici. Škola je pro chlapce i dívky. Vyučuje se čtení, psaní, počítání, náboženství, reálie (učení o přírodě a společnosti), zpěv, ruční práce. Vyučování probíhá dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. • od 12 do 18 má mládež navštěvovat školu latinskou, která by měla být v každém městě. Základem vzdělání je sedmero svobodných učení (gramatika,retorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika), přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika, a jazyky jako latina a řečtina. Komenský ovšem doporučuje i jiný jazyk, aby se každý dorozuměl se svými sousedy (němčina). • od 18 do 24 let slouží ke vzdělávání akademie, která by měla být v každé zemi. Jde o vysokou školu, kde by se studovalo bohosloví, práva nebo medicína. Důležité je i vzdělání náboženské a filosofické. Vysokou školu nazývá akademie, protože univerzity byly katolické, chtěl je tedy odlišit od protestantských. Po ukončení vzdělávání by měl člověk cestovat. Zdůrazňuje ale, že vzdělávání nikdy nekončí, že je neustálé. Poprvé definoval pojem školní rok, školní prázdniny a školní týden. Ve třídách by měli být žáci stejného věku a stejné úrovně znalostí. Pokud je ve třídě větší počet žáků, doporučuje pro učitele pomocníka (ve třídách bývalo 80 - 100 žáků). Každá třída by měla mít svou místnost pro výuku, každý rok by měla mít učebnice, učitelé by měli mít poznámky, jak s učebnicí pracovat. Rozpracoval základní pedagogické principy: • zásada názornosti - přímá žákova zkušenost • zásada systematičnosti a soustavnosti - učivo by na sebe mělo navazovat, nejen v jednotlivých předmětech, ale i mezi nimi. Je třeba zajistit soustavný vzdělávací režim • zásada aktivnosti - žáci by měli své poznatky získávat vlastní zkušeností využívat je v praxi • zásada trvalosti - je třeba soustavně učivo opakovat • zásada přiměřenosti - učitel by měl vycházet z věkových a individuálních schopností dětí Děti dělil podle nadanosti: 1. bystré, dělají radost 2. bystré, líné 3. bystré, vzpurné 4. s nedostatkem bystré mysli 5. s nedostatkem bystré mysli, líné 6. s nedostatkem bystré mysli, vzpurné Rodiče a učitel mají být vhodným příkladem pro dítě a vést jej ke správné životosprávě. Doporučuje vhodnou stravu, střídání práce s odpočinkem, dostatek spánku (8 hodin) a péči o hygienu těla. dílo • Labyrint světa a ráj srdce (1631) – jde o kritiku společnosti (tzv. satirická alegorie), psal ho v těžké době, často se k němu vracel a doplňoval ho. Pravděpodobně byl jeho nejvýznamnějším dílem, zpočátku byl vydáván v cizině. Básník se vydává do světa jako poutník (tj. on sám), svět je zobrazen jako město, které mu připadá jako bludiště. Město má Bránu východu (života) a Bránu rozchodu, je rozděleno na šest hlavních ulic, které symbolizují jednotlivé řády (stav domovní, vrchností, řemeslníci, učenci, duchovní, správci a rytířský – vojáci). Uprostřed města je Hrad štěstí (Arx Fortuna), který je určen pro vyvolené. Hrad je rozdělen na tři patra: 1. pro boháče, 2. pro lidi toužící po rozkoši, 3. pro lidi toužící po slávě. Uprostřed města je umístěno náměstí, kde se mohou scházet všechny stavy. Po tomto světě, který vnímá jako okrouhlé město rozdělené spoustou uliček se spoustou lidí, ho provází jeho průvodci: Všezvěd Všudybud a Mámil. Tito průvodci mu neříkají pravdu, Mámil mu nasazuje růžové brýle, ale nasazuje mu je špatně a on koutkem oka vidí reálný svět, ze začátku se ho snaží ignorovat, ale pak věnuje téměř celou pozornost pravdě. Nejprve prochází Branou východu, později dojde k Bráně rozchodu (tj. vstup do povolání). Poutníkovi je líčen krásný svět (Mámil jej vnímá jako krásnou dívku), ale on koutkem oka vidí klam, marnost, faleš, nesvobodu, neřesti, bídu a intriky. Je tímto světem znechucen a chce z něj utéci, ale nemá kam. Východisko nachází v uzavření do sebe sama (ráje srdce). Dílo je prodchnuto pesimismem, postavy průvodců jsou však humorné postavy šibalů, kteří používají různá přísloví, slovní hrátky a pořekadla. Toto dílo má mimořádnou literární hodnotu a ve své době nemá obdobu. • O poezii české – snaha obrodit poezii • Listové do nebe – fiktivní dopisy chudých ke Kristu, stěžují si na bohaté. Kristus je utěšuje a kárá bohaté, všechny nabádá, aby zůstali poslušni božích zákonů. Toto dílo je výrazně ovlivněno myšlenkami jednoty bratrské. • Truchlivý - zamyšlení nad rozporem rozumu a víry. Napsal po smrti své první ženy a dětí. • Moudrost starých čechů – sbírka starých pořekadel a přísloví (asi 2000) • Poklad jazyka českého – podrobný slovník všech českých slov. Měla být vysvětlena i gramatika. Chtěl zachytit i nespisovná, nářeční a přejatá slova. Materiál sbíral celý život. Slovník se nedochoval, jelikož shořel v Lešně. • Via lucis (Cesta světla) - zabývá se zde pansofií (vševědou). Byl toho názoru, že když u lidu zmizí nevědomost, války ustanou. Aby došlo k nápravě lidstva, vládnout by měl sbor mudrců.. pro lepší dorozumění mezi národy je třeba zavést novou řeč, které by všichni rozuměli. Latina je podle něj příliš těžká. • Hlubina bezpečnosti – čím více se člověk vzdaluje od Boha, tím větší je jeho beznaděj. • Kancionál – sborník duchovních písní, české žalmy. • Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – vyjadřuje víru, že se odkazu Jednoty ujme český a moravský lid. Postava matky je symbolem Jednoty bratrské, která je odsouzena k zániku, ale matka ve své závěti odkazuje hlavní myšlenky příštím generacím. (kšaft = závěť). díla pedagogická • Didactica magna (latinsky Velká didaktika) – jedná se o spis o vyučovacích metodách. Výchovu zde rozdělil do čtyř stupňů po šesti letech: 1. do 6 let mateřská škola, 2. do 12 let povinná školní docházka, 3. do 18 let latinské školy, gymnázia, 4. poté university. Toto byl jeden z prvních pokusů jak navrhnout systematizaci školství a na svou dobu byl velmi pokrokový. • Didactica – tj. umění umělého vyučování. Původně byla psána česky, vyšla latinsky. Stanovuje tu obecně platné vyučovací zásady: 1. Učit se musí od mládí. 2. Povinná školní docházka (chytří, hloupí, chudí, bohatí, …). 3. Názorné vyučování. 4. Nutnost určitého stupně vzdělání, horlivost. 5. Přiměřenost látky k věku. 6. Vše převádět do praxe. 7. Vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu. 8. Nutnost stálého opakování. 9. Žák má být současně učitelem. 10. Vyučování má být zábavné. Tyto zásady byly skutečně průlomové až revoluční. Bojuje zde proti mechanickému učení, tvrdí, že vzdělání má být zdarma. • Informatorium školy mateřské – rady matkám k výchově dětí před školou. • Dvéře jazyků odevřené – latinsky, pojednání o důležitosti jazyků a jak se jim učit. • Grammatica latina – latinsky, učebnice latiny • Nejnovější metoda jazyků - teorie jazykového vyučování. • Orbis pictus (Svět v obrazech) – původně učebnice latiny, později i jiných jazyků. • Škola na jevišti – pedagogické školské drama • Theatrum universitatis rerum (Divadlo světa) – spis o důležitosti vzdělání (latinsky). • Navržení krátké o obnovení škol v Království českém - návrh školské reformy Dále se zachovala jeho korespondence s přáteli, vědci, státníky. Kromě toho si vedl deníky, které se z části dochovaly. Význam jeho díla spočívá v několika aspektech, pokračoval v práci svých předchůdců (Tomáš Štítný ze Štítného, Daniel Adam z Veleslavína, Jan Blahoslav). Vyzdvihl úlohu vzdělání, stanovil zásady vyučování (mnoho jich platí dodnes). Povznesl češtinu na vyšší úroveň, jeho dílo se stalo vyvrcholením myšlenkového vývoje celé starší české literatury. Na svoji dobu došel k poznatkům, které by bylo možno označit za revoluční. Jeho věhlas započal již za jeho života, ale teprve mnohem později byla část jeho myšlenek doceněna a realizována. Jeho díla vyšla v mnoha překladech a ovlivnila evropské myšlení. Jeho didaktické myšlenky převzali encyklopedisté a osvícenci. citát na závěr: Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.