< Předchozí referát Zpět na výpis látekAmenhotep IV.Henry VIIIDějepis

Prorok Muhammad

(prorok - člověk, uznávaný za duchovního vůdce lidí, jehož povolal Bůh, aby hlásal jeho vůli)

Toto jméno v arabštině znamená "vysoce urozený" a u nás je známější spíše překlad Mohamed.

Mohamed se narodil v r. 570 ve městě Mekka v jižní Arábii, což byla zaostalá část světa, vzdálená od středisek obchodu, umění a vzdělanosti. V šesti letech Mohamed osiřel, byl vychováván ve skromném prostředí a byl negramotný. Když mu bylo 25 let, oženil se s bohatou obchodnicí Chadídžou. Z manželství se narodili synové, kteří v útlém věku zemřeli, a čtyři dcery. Mohamed pracoval pro Chadídžu a komunita ho považovala za upřímného a bezúhonného člověka.

V té době se menšiny židů a křesťanů dověděly o jediném, všemocném Bohu. Když mu bylo čtyřicet, nabyl přesvědčení, že onen pravý Bůh (Alláh) k němu promlouvá a právě jeho si vybral k šíření své víry. Rozhodující zážitek zjevení zažil Mohamed na hoře Hirá, která leží severně od Mekky. V přesvědčení, že dostal od Boha příkaz hlásat Arabům učení jemu zjevené, kázal zprvu v rodinném kruhu, známým a obyvatelům Mekky. Hlásal monoteistické učení o jednom Bohu. Verohodnými obrazy líčil jeho všemohoucnost, dojímal posluchače svými proroctvími o božím soudu. Kázal také o sociální odpovědnosti, velebil milosrdenství Boží a hlásal naději na rajskou radost. U obyvatel Mekky se dostavil zájem nejdříve jen u sociálně bezvýznamných. Mocní a bohatí se obávali, že rozšíření jeho názorů by mohlo poškodit jejich obchod především proto, že by nepři cházeli poutníci ke Kaabě, kterou podle Mohameda vystavěl Abrahám.

Po třech letech, někdy kolem r. 613, začal kázat i v okolí a mekcké autority ho pomalu začaly považovat za nebezpečné zlo. 24.9. 622 ze strachu o bezpečnost uprchl do Mediny, města vzdáleného od Mekky asi 320 km na S, kde mu byla nabídnuta politická moc. Tento útěk, nazvaný hidža, byl mezníkem v prorokově životě a od tohoto data počíná nový muslimský kalendář.

Na rozdíl od Mekky měl v Medině mnoho stoupenců a brzy si získal vliv, který z něj udělal prakticky absolutního vládce. V předtuše, že pro šíření svého učení se dostane s arabskými kmeny do velkých politických konfliktů, zorganizoval stoupence, Mediňany a emigranty z Mekky, jako vojsko. Přitom prokázal mimořádný vůdčí talent a na druhé straně, při sjednocování arabských kmenů, vyvinul diplomatickou obratnost a přesvědčovací sílu. Mohamedovy politické aktivity v arabském sjednocovacím boji vedly častěji k tomu, že jeho nepřátelé pochybovali o upřímnosti jeho zážitku zjevení a povolání. To mu vyneslo na dlouhou dobu u jeho odpůrců, zejména ve středověké Evropě, titul "lžiproroka".

Několik let trvala mezo Mekkou a Medinou tzv. svatá válka (džihád), která skončila v r. 630 a Mohamed se vrátil do Mekky triumfálně jako dobyvatel. V posledních dvou letech jeho života arabské kmeny rychle přecházely na stranu nového náboženství. V r. 632, kdy zemřel, byl vládcem celé jižní Arábie. Mohamed se sám sice považoval za posledního z proroků, ne však za bezchybného vzorného člověka. Teprve později ustavená tradice ho pokládá za neomylného, absolutně dokonalého člověka.

Nástupci

Po smrti Proroka vyvstaly neshody v otázce jeho následnictví. R. 632 se většina věřících shodla, že je třeba náhradou určit toho nejvhodnějšího ze všech muslimů. Výběr padl na Mohamedova společníka Abú Bakra. Ten se stal prvním politickým a náboženským vůdcem komunity, chalífem. Po něm následovali chalífové Umar a Asman. Někteří se ale domnívali, že by se chalífát měl vrátit mezi členy rodu proroka. čtvrtým chalífem se proto stal Mohamedův zeť Alí. Ale jiní věřící soudili, že důležitější je být dobrým muslimem než být s Prorokem spřízněn. Guvernér Damašku Muyávija využil těchto neshod a rozpoutal občanskou válku, kterou r. 661 ukončilo zavraždění Alího. Tímro způsobem se zformovaly dvě hlavní tendence islámu a jejich představitelé: sunnité, kteří mají většinu a představují "lidi komunity a tradice (arabsky sunna)"; a šíité, kteří za vhodnějšího vůdce komunity považují potomka Alího.

Zajímavosti

Muslimové se modlí v mešitách. Věřící svolává k modlitbě muezzin, stojící ve věži, zvané minaret.

Šíitský islám bývá považován za radikálnější.

Pohled na úlohu vedoucího nebyl mezi všemi muslimy v obou skupinách stejný, a tak vznikaly různé podskupiny jako např. ismáíthé, súfíové, alawité, šáfiité, hanafírité...

Začátku muslimského roku se říká Muharram, což doslova znamená "svatý měsíc". Šíitští muslimové zachovávají tento měsíc jako smuteční období, aby si připomínali mučednickou smrt Alího syna Husajna a jeho syna Kásima. Mezi 7. a 10. dnem Muharramu se konají obřady, ke kterým patří recitace popisů tragických událostí a také náročně ztvárněná procesí, v nichž se mladí muži do krve mrskají svazečkem ostrých hrotů. Tento obřad zachovávají také sunnité, ale nezraňují se při něm.

Šíité mají pevnější víru ve spasitelnou úlohu mučednictví.




Přidal: esko 1. 4. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 741
Zhlédnuto: 3675 krát
< Předchozí referát Zpět na výpis látekAmenhotep IV.Henry VIIIDějepis